Červenec 2013

Pro tuhle nemám název.

23. července 2013 v 23:19 | Em |  rýmující se slova
tak jsem si řekla, že nechat tady jedinou dost starou "báseň", z dob, kdy jsem myslela a psala jaksi jinak, by byla škoda. Udělala jsem si v těch hromadách trochu pořádek, protože je píšu všude, kam mě napadne a občas sem nějakou hodím. Většina z nich, třeba i tahle je o konkrétním člověku.
On, jedno rande, jedno objetí, všechny ty úsměvy a sliby. A pak se to všechno vypařilo, jako by pominulo nějaký letní kouzlo a ten horký vzduch a všechno.. bylo to tam. Jen malý připomenutí, jaký to bylo, když šlo všechno skvěle. Nijak jsem ji nenazvala, myslím, že i tak vypovídá, co má.

Chybí mi
a moc
Bez něj
i noc
je temná
a děsí mě
Jsem sama
nevinně
vzpomínám
Co nebylo
Je to jak sen
něco už zakrylo
Tvou tvář
co říkal jsi
je vzdálené
A marně si šeptám
nespěchej
Není kam,
dýchej.


krásná bouřka z balkonu - hodí se to k tomu.

Za komentáře a další poznámky budu ráda, klidně se připojte, jestli máte podobnou zkušenot.
Em

Sny se plní.

16. července 2013 v 13:18 | Em |  (Mimo)pražské záležitosti
Teď nasadím naivní úsměv a budu si představovat, že to někdo čte a snad (pááni) komentuje :D

Nejspíš jste pochopili, že mám na mysli zemi jako stát, ne naši planetu. Občas se mi totiž stane, že někam přicestuji a přesto, že jsem tam třeba i poprvé, cítím, že tam patřím, jsem tam šťastná, problémy se změnšují a já můžu v klidu přemýšlet. Všechno jako by tam fungovalo jinak. Teda ono taky funguje, ale já tím myslím už jen ten pocit, který ve vás zanechá.

A konkrétně se mi to stalo v Norsku, odkud jsem se před dvěma dny vrátila. Abych v tom nědělala ještě větší zmatek, rozdělíme si to do pár otázek a tvrzení, ať si každý najde to, co ho zajímá.

dva měsíce.. čeho vlastně?

2. července 2013 v 11:12 | Em |  oduševnělé řeči
Mám rudý vlasy. Teda vám to může být dost jedno, protože jste mě neviděli ani v mojí přírodní barvě - špinavá blond :D
tak tady