Pro tuhle nemám název.

23. července 2013 v 23:19 | Em |  rýmující se slova
tak jsem si řekla, že nechat tady jedinou dost starou "báseň", z dob, kdy jsem myslela a psala jaksi jinak, by byla škoda. Udělala jsem si v těch hromadách trochu pořádek, protože je píšu všude, kam mě napadne a občas sem nějakou hodím. Většina z nich, třeba i tahle je o konkrétním člověku.
On, jedno rande, jedno objetí, všechny ty úsměvy a sliby. A pak se to všechno vypařilo, jako by pominulo nějaký letní kouzlo a ten horký vzduch a všechno.. bylo to tam. Jen malý připomenutí, jaký to bylo, když šlo všechno skvěle. Nijak jsem ji nenazvala, myslím, že i tak vypovídá, co má.

Chybí mi
a moc
Bez něj
i noc
je temná
a děsí mě
Jsem sama
nevinně
vzpomínám
Co nebylo
Je to jak sen
něco už zakrylo
Tvou tvář
co říkal jsi
je vzdálené
A marně si šeptám
nespěchej
Není kam,
dýchej.


krásná bouřka z balkonu - hodí se to k tomu.

Za komentáře a další poznámky budu ráda, klidně se připojte, jestli máte podobnou zkušenot.
Em
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama