Červenec 2014

svět a kazisvěti.

29. července 2014 v 20:27 | Em |  oduševnělé řeči
poslední dobou nějak moc deníčkuju a nějak málo píšu o tom ostatním. mohla bych vám sem hodit recenzi, ale myslím, že stojí za málo.
Zítra odlétáme na k moři. Těším se, že v Praze nechám všechny
zbytečný naděje,
stresující situace,
nepříjemný povinnosti i to dusný horko a vezmu si s sebou /kromě velkého kufru nacpaného oblečením a knihami, samozřejmě/ jen španělskou konverzaci a vlastní divnejma myšlenkama přeplněnou hlavu, která se vrátí bezstarostnější, než kdy dřív.

Protože už mě fakt nebaví, když si se mnou někdo hraje.




Je to natolik únavný, že o tom nedokážu víc psát.

Byla jsem v Karlových Varech, a bylo to skvělé, ale bohužel nic nepřebije ten blbej pocit, když tam s vámi jede naštvaná kamarádka, která tvrdí, že za její špatnou náladu nějak můžete vy. Já tohle nezvládám. Pozvala jsem ji na cyklistickej výlet s jedním kámošem a ona mi další den vyčte, že ji urazilo, jak povýšeně jsem se chovala. Zná mě tři roky a ne několik týdnů, mohla by doháje vědět, kdy si dělám srandu a kdy něco myslím vážně (a to nepoužívám tý ironie až tolik).
Proč, proč, proč občas i ona nedokáže zpytovat vlastní svědomí a kromě mých chyb koukat i na svoje a místo rozkazovačnýho "uvědom si" napsat něco, já nevím, míň válečnýho? Proč ona mě může urazit, kdykoli se jí zachce a sama si hraje na panenku v porcelánu?
Tak, to bylo dost. Chtěla jsem omezit negativitu, takže to stopnu tady, než se mi to zas všechno dostane do hlavy. To fakt teď nechci.

Čauky mňauky, uvidíme se, až budu opálená a vysmátá a bezstarostná, se sešitem plným čísel na charismatické Španěly.
:D
tak snad aspoň něco z toho bude,
Em.

troška fotodokumentace

14. července 2014 v 15:12 | Em |  (Mimo)pražské záležitosti
ahojte.
díky moc za milé komentáře u minulého článku :) i když jsem paradoxně hned v pondělí zjistila, že mou úžasnou (fakt to nemělo chyby, servírka přes obědy, supr plat, milí lidi, jídlo zdarma) brigádu dali jiné slečně /co má větší praxi, respektive nějakou, zatímco já krom McCafé nula nula nic, ale trochu mě to mrzelo, protože si myslím, že ty talíře bych se taky naučila nosit :D/ snažím se řídit vlastními slovy a být i v reálu taková, jakou se představuju tady.

a teď jedna novinka, můj krémovej blog měl 22. června první narozeniny! což jako asi není důvod k bouchání šampáňa a pořádání oslavy v několikapatrovým domě, ale stejně mě to těší. Že jsem to tu vydržela a i když nepíšu moc, o to radši se k tomu pak vracím.
Takže to je jedna věc.

Poslední dobou nedám foťák, nebo cokoli, co fotí z ruky. Od přiblblých selfies jsem přešla i na fotky přírody kolem sebe a tak vůbec dokumentování toho, čím zabíjím celé dny.
Takže nejdřív ty selfies:
byla doba, kdy jsem byla přesvědčená, že to nevede k ničemu dobrému, dávat na blog svůj obličej.. co kdyby to někdo objevil? ale po nedávné zkušenosti vím stejně, že jsem průhledná až až i z toho, co píšu, tak proč si s tím lámat hlavu :)

a teď něco malinko smysluplnějšího
jako třeba fotky ze soboty strávené s nejkou
...
tomu se říká správnej moment))
ano, byly jsme na Konopišti :) a ten páv fakt rád pózuje, měl tam asi 10 fotografů
sovičky) (Výr velký teda)
...
a procházkování po parku.. víc mě baví tam bruslit.

Asi se brzo zase ozvu, protože jsem nenapsala ani polovinu z toho, co jsem chtěla :D
tak se mějte a držte a smějte
Em

spokojenost je stabilnější než štěstí

3. července 2014 v 11:40 | Em |  oduševnělé řeči
Jak duchaplný název!

Ano, uhodli jste, Em se (zase) po dvou a něco měsících vrací na scénu aby se podělila se svými myšlenkovými pochody. Budu psát častěji, doufám slibuju.
Upřímně, tohle jsem nečekala. To, že se v létě pustím do článku, který neaspiruje na to být skrz naskrz negativní nebo alespoň mírně melancholický. Taková já v létě totiž (obvykle a bohužel nejčastěji) jsem - nudná, vyhořelá (ne jen spálená od slunce, ale tak nějak na nic uvnitř) a zoufalá. Dobře, věnovala jsem tomu negativnímu celou jednu větu, a teď se přesuneme k tomu hezčímu :)

pozor, nádech...

hodlám udělat všechno potřebné pro to, aby letošní prázdniny takové nebyly. Jojo.

Vlastně - proč být nešťastná, když můžu být spokojená?
Chce to jen pár změn. Měla jsem hodně času, tak jsem si našla práci(brigádu). Baví mě a ještě si vydělám na kino, kafíčko, knihy, oblečení a podobné závislosti.
A překvapivě, jak jsem se přestala celé dny nudit a zabývat se (přeháním) vlastní zbytečností, začala jsem si víc užívat volných hodin strávených s fajn lidmi, než kdybych na ně musela celý den čekat, až skončí, co měli na práci a pak se ozvou. Přestala jsem zbytečně řešit věci, které jsem řešila, protože jsem zkrátka měla příliš času- závidění ostatním lidem

a čekání, až si na mě jeden nejmenovaný znovu udělá čas

Výsledek? Můj život vůbec není špatný, jen musím občas zvednout zadek a trochu ho "popostrčit".
Vím, že jsem vás i takhle dost zahltila, ale neodpustím si tip na krásný, romantický film, při kterém se navíc budete trhat smíchy. Je jako vystřižený ze života, žádná dokonalost, žádná jednoduchost, a to já mám ráda.
Poster k filmu Yeopgijeogin geunyeoYeopgijeogin geunyeo (název filmu :D)
DEJTE TOMU ŠANCI, prosím.

A samozřejmě se mějte úžasně (nebo aspoň fajn).
Em