analysing my feelings.

25. srpna 2014 v 20:30 | Em |  (Mimo)pražské záležitosti
Jsem zpátky.
(a nikoho to nezajímá) ← první negativní větu máme za sebou, doufejme, že další bude za dlouho.
Smůla, tady si na nic hrát nebudem :)
Ten týden na vodě bych nakonec označila jako za jeden z nejlepších týdnů tohoto léta. Složení party bylo fakt na jedničku (já nejsem na lidi zas tak náročná, chápu, že jsme každý jiný). Výhrady mám samozřejmě taky - jeden kluk měl takovou tu povahu, že všechno věděl nejlíp, ale jakmile byla třeba pomoc, tak nějak nemohl. Holčina jménem M. byla na můj vkus trochu moc urážlivá, ale kdoví, co by všichni našli na mně :) Celkově jsme si ale sedli, a za to jsem moc ráda, protože to přece jenom bylo spousta společně stráveného času.
Nelituju.
Ani trochu.
A teď mě vůbec nenapadá, jak to celé shrnu. Pluli jsme na kánoích, 6 lidí, takže 3 lodě, vždycky vepředu /háček/ holka a vzadu /zadák/ kluk. Kilometrů 21,14,25,14,14 :D největší problém jsme měli s včasným vyrážením, takže se první a čtvrtý den stalo, že jsme připluli jen tak tak před setměním /a být pozdě večer na vodě, to není nic příjemného, zima a tma, brrr/. Nejvíc mě bavily večerní táboráky, hlavně ten ve středu byl fantastickej. Zůstali jsme tam až někdy do půl čtvrté, posílení rumem s kolou a dalšími lihovinami jsme zpívali a hráli na kytaru. Shodou okolností to byl takový větší táborák, u kterého se sešlo celkem dost lidí, a mezi nimi nějací muzikanti z jedné kapely. Ten večer jsem jim něco málo zazpívala /zpěv je moje vášeň, ale většinou jsem hrozná stydlivka/ a oni z toho byli jednak paf, jednak si na mě vzali pro případ na příště kontakt. Moc mě to potěšilo :)


Taky mě bavil ten třetí den na lodích, jeli jsme v těch 3 lodích jen 4, dvě holky zůstaly v kempu. Skvěle jsme pokecali a byla fakt sranda, jsem ve společnosti kluků možná o trochu radši než v té holčičí.
Ještě musím dodat, že právě ten den, kdy jsme jeli nejvíc kilometrů, jsme se s mým parťákem cvakli /rozumějte narazili čelem lodi do kamene pod jezem a následně se převrátili a hodili držku do ledové vody/ na kanoi. Oba jsme si odnesli nějaké škrábance, ale nejtěžším úkolem pak bylo vylít všechnu tu vodu z lodi, aby se v ní dalo dál plout. Ale zároveň s tímhle jsem překonala svůj největší strach spojený se sjížděním vody a to převrácení lodi. Vlastně jsem z ní sama o něco dřív tak nějak instinktivně vyskočila :D

Některé plány nám teda nevyšly vůbec. Například jsme nestihli žádnou kulturu /původně byl v plánu výlet na Křivoklát/ a z plánovaných obědů v restauracích každý den vyšly asi dva (a pak už jsme měli všichni po krk těch bistro s párky na 120 způsobů). Taky se v polovině týdne stalo něco s motorem jednoho ze dvou aut, která jsme potřebovali na převoz a tak, takže to taky celkem zkomplikovalo situaci a posunulo náladu na čas o pár stupňů pod nulu. Vyrovnávali jsme ji každý po svém. Já jsem se v nejblbější chvíli odpojila od party a počkala, než se mi to v hlavě trochu uleží, problémy jsme řešili společně, nikdo nebyl na nikoho protivnej /ok, skoro, ale i tak je to zázrak/ a když i to bylo málo, protáhli jsme si večer a vzali lahváče, kytaru, dříví na oheň a hned to bylo v pohodě.
...
Nevím, jestli to tak má ještě někdo jiný, ale pro mě jsou první dny v Praze vždycky docela těžký - ať se vracím odkudkoli. Prostě mám pocit, že tu nemám co na práci a všechno srovnávám s místem, odkud jsem se vrátila a hlavně s těmi zážitky.
Když to vezmu popořadě: ráno mi chybělo probudit se ve stanu vedle někoho a s někým si hodinku před vstáváním rozespale popovídat. Snídat sama a mezi čtyřmi stěnami se taky nedá srovnat se společnou snídaní s výhledem na řeku a přírodu. Pak samozřejmě kanoe. Prokecané a prosmáté večery. Propité večery (?) Táboráky, zpěv a kytara.
A teď si jdu pomalu zvykat na Prahu, protože ta má taky svoje kouzlo :)
Em.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 25. srpna 2014 v 21:47 | Reagovat

Jsem ráda, že jsi zpátky a zní to jako užitý týden v dobré společnosti, ze které sis přivezla hodně zážitků :-)
Posezení u táboráku a ještě k tomu s kytarou zbožňuju, hned bych taky někam vyrazila a užila si téhle klidné a přátelské atmosféry...
Jinak na tvůj komentář jsem odpověděla na svém blogu, ale ano, vyhráváš bludišťáka... ;-)

2 P. P. | Web | 26. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

To muselo být opravdu skvělé! :) Jde vidět, že sis to užila.. :)

3 Denia Denia | Web | 29. srpna 2014 v 22:27 | Reagovat

Když je "dovča" fakt super, pak je těžké zvyknout si zpátky na realitu :/. Ale jak píšeš, je super, že sis to užila - to je hlavní!
Zní to totiž bezvadně, kdybych mohla, jedu taky na něco takového :-).

4 the lizz. the lizz. | Web | 31. srpna 2014 v 17:27 | Reagovat

tyjo, já bych tolik kilometrů ani náhodou nezvládla! a musel to bejt fakt zážitek, hlavně to vyklopení:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama