trošku demotivující

25. října 2014 v 20:33 | Em |  oduševnělé řeči
Milí a milé,
byla jsem poslední dobou tak zahlcená školou, že jsem si nenašla čas ani k napsání několika řádků. A i kdybych si ho našla, bylo by to o tom, jak jsem zahlcená školou.

ale včera začaly prádzniny! a díky ředitelskému volnu trvají celý týden :)

Tenhle týden byl k zbláznění, v dobrým slova smyslu.

(Thinking Out Loud)

pracuju teď na takovým menším projektu, co nám zadala škola. Není to nic velkýho, ale máme na to půl roku, takže něco se přece jenom očekává. Moje téma je antropologie♥ asi víte, o čem to tak jde, a kdyby ne, je to věda o člověku v hodně širokém záběru, můžete tam zkoumat etnika, chování pravěkých lidí, lidoopy, evoluční teorie, analyzovat kosterní pozůstatky.. a to právě dělám já! nebudu zastírat, že mě tohle téma přitahuje od doby, co jsem začala pořádně sledovat Sběratelé kostí, který naprosto miluju, atmosféru, případy, herce, všechno. Takže jsem za tuhle vědeckou příležitost moc ráda, v rámci školy se totiž v tomhle oboru moc vzdělat nedá.

Ve středu jsem po škole nejdřív narychlo napsala /ok, můj chytřejší spolužák mi to téměř nadiktoval/ úkol z matiky a vydala se na pohovor ohledně doučování. Trvalo mi fakt dlouho, než jsem to našla, běhala jsem jednou dlouho ulicí po obou stranách sem tam a ptala se lidí, co neměli tušení, jak mi poradit.
Šla jsem na zpěv a pak do divadla. Pamatujete na kluka, o kterým byl odstaveček v předminulým článku? Tak s ním.
Mám čím dál tím menší ponětí, co si o tom mám myslet. Občas se máme o čem bavit, občas mi přijde, že mluvím do zdi. Já dokážu být fakt velká citlivka a celkem mi záleží na tom, abychom při konverzaci byli s člověkem na jedné (nebo dvou, ne moc od sebe vzdálených) vlně a aby tam bylo nějaký porozumnění. To se nějak nedostavilo. Ani nějaká chemie nebo jak bych tomu měla říkat. Netěším se na moment, kdy se rozloučíme, protože to je ten trapnej moment, kdy přemýšlím, jestli se pokusí o kontakt, nebo ne, a jak bych na to asi reagovala. Když jsme takhle začali někam chodit, něco zkusil a moc to nedopadlo. Asi si vydedukoval, že potřebuju víc času a čas plyne a plyne... a já váhám skoro stejně jako na začátku. Normálně se mi tohle nestává, ale normálně taky nechodím mockrát s tím samým člověkem ven, hlavně když to na něco nevypadá, nebo se z nás nestanou přátelé /trochu zvláštní, ale taky cesta.../.
(Charlie Straight - School Beauty Queen)

A nevím, jak mu mám tohle všechno říct. Abych se moc nevykrucovala ale zároveň, abych dala oběma šanci jít si vlastní cestou. Není to tak někdy lepší, když jeden necítí to, co druhý? Omluvila bych se, ale nevím, jestli je za co.

Tak. Od zmatku v mé hlavě se přesuneme ke zmatku, co se nazývá umění. Výborný divadelní zmatek, který pod názvem Idioti připravilo Švandovo divadlo (prakticky jediné, kam pravidelně chodím). Nevěděla jsem, co mám čekat a představení na mě udělalo opravdu dojem, i když to bylo dost odlišné od toho, na co jsem v divadle zvyklá. Jak asi název napovídá, je tam spousta nemyslitelných scén, překvapení akce a atmosféra graduje k hranici veřejně přípustného a koukatelného (každý má tu hranici někde jinde, já nejsem zrovna konzerva, ale když je něco nechutné a laciné, je to pro mě prostě nechutné a laciné - tím nechci říct, že by se něco laciného objevilo v téhle hře. ani náhodou. nechutnosti tam místy byly, ale kdo to neviděl, nepochopí, jak skvěle tam zapadají). Už jsem několik těch inscenací v tomhle divadle viděla a musím říct, že mám moc ráda jejich styl, jak se každá z nich v tom hlavním drží originálu, ale zároveň se nebojí zajít dál a vmísit třeba i do klasické hry nějaké nové, vlastní prvky, takže je z toho něco víc než "jdem do divadla na Shakespeara". Pokaždé se tam ráda vracím, protože až tohle divadlo ve mně probudilo všechny pocity, které jsem si myslela, že v divadle zažít nejde. A diváci spolupracují. Diví se, vybuchují smíchy, pohoršují se, vykřikují překvapením a nadšením. Divadlo už nemusí být jen na scéně a je skvělý nápad přesunout ho občas i do řad diváků, aby neměli pocit, že jsou neviditelní, že můžou tu těžce nadřenou hru akorát mlčky sledovat, pak zatleskat a jít domů, ale že můžou i reagovat a dát tím i hercům nějaký ohlas, třeba je podpořit. A herci jsou vážně úžasní. Je docela milý tam pokaždé vidět někoho, koho jsem viděla i v minulé hře. Jsou skromní, nepřehrávají, nevypadávají z role ani na tu chvilku, aby se zasmáli vlastnímu vtipu. Vydávají ze sebe všechno, což je podle mě právě v téhle hře nutné podtrhnout, protože ne každý by to těch scén šel a rozhodně ne s takovou suverénností, otevřeností, empatií a kreativitou. Jestli je tahle hra o bláznech, nebo o lidech, co si na ně hrají, tak je herci nenapodobují, ale naopak, stanou se jimi. Všem do jednoho, co měli roli blázna, bych tam věřila, že blázni jsou. A obdivuju, že je tak brilantně zahráli a přitom jsou sami v pořádku.
K příležitosti téhle hry jsem taky dostala svůj snad první autogram (rozhodně první, co pro mě něco znamená, promiň Yemi A.D.). V těchhle Idiotech totiž mimo jiné hrál i Patrik Děrgel, jehož tvorbu obdivuju už od toho dne, co naši třídu posadili do kina na film Hořící keř - mimochodem, opravdový skvost, neuvěřitelně emotivní a úžasně zpracovaný). Jen tak se tam před začátkem potuloval mezi diváky a já jsem nemohla uvěřit, že tam kolem něj není dav lidí žádajících o podpis. Ale já ho dostala, i když bez věnování. Moje ruské jméno je prostě pro Čechy moc složité, což dosvědčí snad každej, komu jsem se kdy představovala :D Ale to je jedno, i tak mám velkou radost.

A jak mě asi někteří znáte, psala bych dál a dál o tom, co se dělo včera před divadlem (díky za skvělou procházku, T.) o věcech, co jsme za ty týdny stihli probrat se spolužáky, o tom, jak milí jsou poslední dobou lidé MHD a spoustě dalších věcí, ale to byste pak o mně toho věděli příliš na to, abyste měli zájem si ještě někdy přečíst jediné slovo.
Takže další slova zase později,
Em.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 26. října 2014 v 19:29 | Reagovat

Jak ráda bych taky měla volno celý týden! :-P
Hm, s tím klukem ti neporadím, sama jsem se poslední dobou zmítala v takové emoční bouři, ze které jsem mimo jiné vyvodila, že chlapům a tomu, co by chtěli, evidentně nerozumím, nebo taky oni nerozumí mě a jednoduše to je celé na hlavu :D Ať tak nebo tak, držím palce, ať to dopadne k tvojí spokojenosti!
A divadlo... Úžasné to umění :-)

2 Skjelrug Skjelrug | 30. října 2014 v 14:22 | Reagovat

A co prádzniny, jsou dobrý? :-P 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama