Leden 2015

i feel what i feel

10. ledna 2015 v 18:36 | Em |  oduševnělé řeči
...and it starts to seem pathetic to me.
Ty. Já. Ty jseš v práci v neděli. Já v sobotu. To by bylo ideální, kdyby se nejednalo o tu samou práci. Chtěla jsem tě vidět, achjo.
prostě, nevím, kdy mě to popadlo, ale some people ship us so hard, že se musím přidat. Já nám to taky přeju.
Třeba minule. A dneska. Zase jsem se začala debilně usmívat, když se mě B. zeptal, jak se máš. Jako bych to mohla vědět, když jsme se neviděli. Ale už jenom ten předpoklad z jeho strany. Já vím, ráda dělám z bakteriofága Titanic /protože z komára velblouda je moc mainstream a ne dost výstižné/. Takhle je to se mnou vždycky.
Stejně díky. Díky tobě jsem začala zapomínat, že nějakej můj (šťastně zadanej a už sto let nedosažitelnej) kamarád jménem Cucflek (snad jste si nemysleli, že vám sem naservíruju pravá jména? :D) a jeho krásné červené vlnité vlasy a příliš dlouhé pohledy existují.
hrozně mě baví, jak mě vždycky rozesměješ. stačí jedno slovo a někdy ani to není třeba.
taky mě baví, že mi často sám od sebe pomůžeš a přitom bys to vůbec dělat nemusel.
baví mě tě pozorovat, jak se tak v tom obleku skláníš nad lidmi a s naprostým klidem a trpělivostí jim bereš talíře (ne, nejsem divná :D)
moc mě baví, když se zeptáš, jestli už půjdu taky domů, abychom mohli jít společně.
bavilo mě mít s tebou společnejch 5 směn za týden. zatraceně moc mě to bavilo.
jo, ty mě bavíš.
(jinak se nedivte, že je to tak osobně adresovaný, když takhle píšu, líp se mi vyjadřuje)

naivní as always,
Em

random fotky n°1

2. ledna 2015 v 22:41 | Em |  (Mimo)pražské záležitosti
taneční.
srdcovka.