první z milionu slibovaných článků - brigáda/servírování

7. března 2015 v 19:15 | Em
Ahoj!
celkem doba, co jsem naposledy napsala (něco pořádného), co?
Nebudu lhát (proč to vždycky píšu, když stejně skoro nelžu?), přemýšlela jsem, jestli to tu prostě nezabalím. Jestli nezačnu znova, někde jinde, kde si nemusím dělat hlavu, o čem a kolik toho napíšu. To už jsem vyřešila a sem psát nepřestanu, protože přece jenom - dva a půl roku "práce" a taky protože to není můj problém, když lidi, co mě znají osobně, jdou radši některé odpovědi hledat sem, než aby se zeptali (a proto jsem ti Táňo♥ nedala odkaz, thanksgod). A zase píšu mimo téma...

Tuhle práci mám od konce listopadu, kdy jsem několik dní zůstala nemocná doma a chtěla jsem mít pocit, že se aspoň něco děje. Na rozdíl od většiny nabídek na internetu mi na můj mail odpověděli opravdu rychle a hned mě zvali na pohovor. Tak jsem tam /polomrtvá/ šla a doufala, že to bude stát za ten záchvat kašle, který jsem si pobytem venku pak vysloužila.

Agentura byla... šok. Nemohli najít můj životopis, tak se mě na všechno zeptali a pak mi dali dotazník, kam jsem to zaplnila ještě jednou. Z obsluhy v restauraci při večeřích se stala obsluha v hotelové restauraci při snídaních. Jak jsem slyšela, že mě čekají už v sobotu v šest ráno, chtělo se mi vyskočit ze židle a zamávat jim ze dveří. Tak jsem jim položila rozhodující otázku: Dostanu za ty dny "na zkoušku" zaplaceno?



A tak jsem v o čtvrt na šest podupávala na autobusový zastávce. Zjistila jsem, co za zvláštní lidi se tou dobou vyskytují ve městě. Ke mně si to rázoval jeden kluk, jestli nemám kapesník. Vyprávěl, že jde z nějaký akce a ptal se na číslo.
---
Hotel jsem naštěstí našla hned (taky jsem večer předtím 10x rozklikla a znova zavřela mapu, z ptačího perspektivy i v normálním zobrazení). Převlékla jsem se a přišla na místo. A teď ten pocit, že nevím, co mám dělat, nikoho neznám, všichni někam pořád pobíhají a něco nosí a já můžu leda tak civět jak puk a čekat, až si mě někdo všimne. Ten den jsme tam byli noví dva, aspoň něco.

(fotky jsem vygooglila)
Náplní mojí práce (:D) je brát hostům talíře (nejlépe, až když skončí s jídlem a ne, když běží skoro z druhého konce restaurace a volají, že ještě neskončili). Za soukromé cíle jsem si taky dala omezit padající příbory (jak na hosty a na zem, tak třeba do květináčů), nic nerozbít (počáteční skóre jeden kus nádobí/pracovní den), nic nevylít (nezvládám doteď), být milá na hosty (překvapuju sama sebe) a taky se trochu seznámit s ostatními, aby to rychleji uplynulo. Kromě toho občas prostírám, což mi jde míň a tam mám za úkol to stíhat (většinou jsem ve skluzu) a nenechat si všechny příbory sklouznout z tácu na zem (některý se občas zatoulá, no). Ale i v tomto případě se člověk musí "místo práce" tu první hodinu a půl nějak zabavit.

Zajímavou věcí totiž je, že od šesti ráno (kdy už jsem na místě) cca do osmi až půl deváté jsem placená za toto:
•nasnídám se
•povídám si s lidma ze stejnýho úseku /i z toho vedlejšího/
•čekám, než se něco začne dít a dělám, že něco dělám
•každých pět minut projdu kolem hostů, abych zjistila, že tam nic není
•dělám s ostatními různé vtipy a blbosti
Ono se totiž tou dobou opravdu moc neděje. Proto je mnohem lepší, když se tam člověk má s kým bavit, jinak se tyhle dě hodiny můžou táhnout do nekonečna. Takhle většinou rychle utečou a nastupuje další fáze.

Stále rychleji rostoucí počet hostů (9 až 10.30):
Tady už není čas na dlouhé povídání s pointou, protožu tu oba zapomenem, než zase budem mít šanci si něco říct.
Komunikace mezi personálem se omezuje na "já to vezmu" "díky" a "podívej na tamtu paní, co přišla v pyžamu a papučích"
(běžné i v 5* restauraci)- "hahaha". Komunikace s hosty je mnohem častější než předtím a občas natrefíte i na milé lidi, se kterými prohodíte pár vět (nebo vám taky neřeknou nic). Prostě tohle je ta část kdy začíná makačka a člověk je rád za každý vypitý lok vody na osvěžení nebo chvíli v klidu, když se něco takového povede.

Všichni postupně spokojeně nasnídaní odcházejí a ti největší vytrvalci testují, jak dlouho po skončení snídaně je necháme vysedávat se svými smartphony a životně důležitými rozhovory (10.30 - 11.00)
Jak já nemám ráda tuhle půlhodinku! Docela rychle se přepnu z nálady, kdy mám přirozenou chuť se usmívat a se všemi o něčem rozmlouvat a hostům přát při jejich odchodu z restaurace "Have a nice day." do nálady, kdy už bych jim popřála jen "a good day" a těm posledním, které musí člověk vyprovodit významnými pohledy a neustálým kroužením kolem jejich stolu (třeba 3 servírky/číšníci najednou, to už je nápadný :D) bych mohla s klidem a profesionálním úsměvem říct "Have a horrible day." :D

No, ale po této fázi už je konec/nebo aspoň oběd a pak následuje nějaké uklízení, leštění stolů, přerovnávání bůhvíčeho všeho, přičemž je občas dvakrát tolik srandy, co předtím, člověk jako já za tu dobu stihne projet celej svůj pěveckej repertoár (naštěstí nejsem jediná taková)).

A... jak je asi poznat z jednoho staršího článku, pracuju v příjemném, úžasném, přátelském prostředí. Já vím, že to zní nějak nerealisticky, ale opravdu - v porovnání s předchozí brigádou v kavárně tu na sebe nikdo nedonáší, nejsou hádky kvůli malichernostem, není nutno držet si žádný profesionální odstup, prostě jsme všichni v pohodě.
Řekla bych, že si nemůžu stěžovat :)

Em.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 hellboy hellboy | Web | 7. března 2015 v 19:28 | Reagovat

taky mě teď čeká několik pohovorů, a mám pokaždé strach když tam jdu. A to jde třeba jen o minijoby( brigády ):(

2 Ellaria Ellaria | Web | 8. března 2015 v 15:51 | Reagovat

Až na to vstávání to nezní jako špatná brigáda, ale asi bych se docela dost bála, že rozflákám, co můžu, nebo na nějakého hosta chrstnu kafe nebo tak něco :D

3 sarushef sarushef | Web | 10. března 2015 v 19:57 | Reagovat

Dělala jsem něco podobnýho a už nikdy :D

4 Tevuori Tevuori | Web | 20. dubna 2015 v 14:58 | Reagovat

Pro mě by byl asi naprosto nepřekonatelný problém to vstávání v sobotu o půl šesté ráno. :-D  Ale to je jen můj subjektivní dojem, jinak je to určitě bezva práce! Škoda, že tady u nás v zapadákově na nic takového nenarazím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama