prchavé momenty, hodiny a roky

6. dubna 2015 v 20:50 | Em |  oduševnělé řeči
Dobrý večer ve spolek.

uf, tohle bude těžký.
Ale když mám čas na přemýšlení, tak z toho pak takovéto věci plynou. Nebo když potkávám moc lidí, toho typu, který ve mně něco zanechá, na co je těžké zapomenout. Jsem hrozně nespolečenská a přitom se mezi/ se správnými lidmi tačnu cítit naprosto v pohodě během několika desítek minut. Jako cestou busem z KV do Prahy.


Je neuvěřitelný, jak si můžete prostě jen tak prokecat hodinu a půl dlouhou cestu se člověkem, kterého vidíte poprvé v životě. A co víc, nasmát se u videí s mluvícími domácími mazlíčky a probrat velkou část existujících hudebních stylů (s ukázkami). Najednou mi teda nepřipadalo, že ho neznám.

Když se lidi potkají a mluví spolu poprvé, podruhé, tak ať chtěj, nebo ne, něco soukromého na sebe prostě prásknou, něco, co jinak vyprávějí třeba dobrým kamarádům.

Klukovi, kterýho jsem viděla poprvé, jsem na sebe práskla, že mě fascinuje astrofyzika, ale nemám na to, abych se tím uživila.
Myslím, že vy v mysli taky přijdete na nějaký příklad.

Akorát musím zapracovat na tom, jak se loučím s lidma, to je fakt katastrofa.
Tomu sympatickýmu klukovi z busu, zadanýmu, o kterým vím, že jsme se viděli poprvý a naposled, jsem řekla "zatím". :D
A dneska si zas dobře popovídala s ruským párem v mým věku a na rozloučenou ze mě vypadlo "nashledanou". :D
Klukovi v tramvaji jsem se za šlápnutí na nohu omluvila naprosto suveréním anglickým "sorry." (Profesní deformace, nemoc z povolání :D)
Tak, to je tohle.

"Je divný, že jsme oba krásní, chytrý a šikovní a pořád nemáme lásku." Doslovná citace. Za prvé, obdiv, když to někdo o sobě prohlásí a za druhé - když je něco považováno za divné a já taky nejsem úplně příklad úplně normálně žijící dvatenáctky - je to pro mě normální. Přemýšlela jsem o tom, dost. A došla jsem k názoru, že whatever.

Mějte se a smějte se)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Může být láska na obtíž?

Ne, nikdy. 25% (2)
Ano, může. 75% (6)

Komentáře

1 Ellaria Ellaria | Web | 9. dubna 2015 v 21:49 | Reagovat

Taky se mi to stalo - velmi dobrým přátelům mám problém něco přiznat a pak se naprosto cizímu člověku svěřím s takovými detaily, až sama zírám! Ale vlastně to jsou milá, spontánní setkání, která mají svoje kouzlo a právě ta jistota, že dotyčného už nikdy neuvidíš dává jistou svobodu slova a počínání ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama