Červen 2015

mám to!

22. června 2015 v 19:39 | Em |  oduševnělé řeči
Mohla bych tomu dát nějaký vznešenější nadpis, ale to by nevyjádřilo tak dobře údernost prohlášení, který tu chci napsat.

MÁM FRANCOUZSKOU MATURITU.

Víte, je to pro mě dost důležitý, tak tomu necháme pěkně místo, ok?
Ústní zkoušku jsem měla dneska a jsem ráda, že je to hned první z těch tří dnů, kdy se maturuje. Je tak skvělej pocit to mít za sebou, a mít to za sebou dobře zvládnuté. Asi vás nebudu unavovat detaily, prostě jsem měla za úkol udělat ve fj analýzu jednoho z dvaceti textů, který mi padl. A pak si trochu "pokecat" o tom textu se zkoušejícími. Bylo to naprosto v pohodě, i když jsem si nevytáhla úplně text svého srdce :D
Příští rok (šesťák, já vím, máme trochu jinej systém) už fj mít nebudem a musím se přiznat, že mi bude určitě chybět. Vezměte si, že v prváku, druháku bylo 9 nebo 10 hodin a pak ve třeťáku a doteď aspoň šest hodin týdně. Stalo se to takovou mojí třetí mateřštinou (protože už umím rusky a česky, mnom), otevřelo mi to nový způsoby přemýšlení a posuzování, nový metody, spousta odkazů z jiné kultury. Promítlo se to i do toho, jak se běžně bavíme s lidmi ze třídy. Jednou jsme to shrnuli tak, že kdyby kolem nás v tu chvíli stáli Čech a Francouz, ani jeden z nich by nevěděl, co říkáme. Protože uznejte:

"Kolik máš těch exámplů [příkladu] na bakblán [maturitu nanečisto]?"
"Na ten komán [srovnávaci test z matiky] vůbec neumím ty konýk [kuželosečky] ani dénombrmán [to nevim doted, jak se řekne česky]. A pak největší perla:
"Koho jsi měla na orál [ustni zkouska z francouzštiny, pochopitelně]?


Jsme zkrátka skupinka sama pro sebe. Zpětně si myslím, že bych jen těžko našla pro sebe lepší školu, hlavně, když jediná představa, co jsem v sedmičce při hledání gymplu bylo "ať tam jsou nějaký jazyky". Tady jsou nějaký jazyky. A je to tu skvělý.

Ještě se chci vrátit k tomu, jak jsem psala o první části maturity, o tý písemný, která se mi tolik nepovedla. Někdy v té době jsem měla náladu opravdu pod bodem mrazu a chystal se začátek jednoho z nejhorších období tohoto roku. Asi proto si to nechci vyčítat. Protože vím, že bych to napsala líp, kdybych tehdy byla ok. Protože být ok je víc důležité, než si lidi myslí, a když nejste, je to na vás vidět jako váš nos mezi očima. To, že se mi nepovedla, jsem věděla fakt natuty, ale dohromady s tou skvělou ústní to fakt není žádná katastrofa :) Ta druhá část se totiž krásně sešla s tím, jak jsem přestala žít v černotě a beznaději (doufám, fakt doufám, že na dlouho). Otevřeně se přiznám, že za tuhle zkoušku jsem na sebe pyšná. Lidi mi sice čast říkají "tyjo, to musí být hrozně těžký mít to ve francouzštině, to tě obdivuju", ale to jsou lidi zvenku, pro které je ta přestava aspoň tolik neuvěřitelná jako byla pro mě v prváku a druháku. Větší radost mi dělá, když vidím, že v rámci té skupiny lidí, co se do páťáku vůbec dostali, tam máme každý, a tedy i já, právo být. Buď jsme to dokázali nárazově nějakými překvapivě úžasnými výkony, a nebo jsme prostě konstatně dobří (berte v potaz, že to vztahuju na všechny, ne na sebe). Být součástí téhle skupiny je to, co mě opravdu těší.

Ať děláte, co chcete, najděte sílu a poperte se s tím :)
Em

občas je těžký najít motivaci

18. června 2015 v 23:06 | Em |  oduševnělé řeči
no jako třeba dneska. Začal "svaťák" před francouzskou maturitou /pro vysvětlení, tu máme o rok dřív než maturu z jiných předmětů/. V pondělí maturita z fj a já si tu sedím a koukám na Ordinaci a pak ještě na opakování jakýhosi prehistorickýho dílu Ordinace (ne, není to můj oblíbenej seriál a nesleduju ho normálně, ale pro prokrastinační účely výbornej).
exams :/

Část mé osobnosti, která je ráda sama

9. června 2015 v 20:30 | Em |  inspirace
Nejsem rozhodně vyložený extrovert, ale ani úplně introvert jak vyšitý. To hodně záleží na prostředí, ve kterém jsem, a taky na lidech kolem. Ale třeba přes týden mi stačí několikahodinový pobyt ve škole se vším tím ruchem, soustředěním se na x paralelních konverzací, menších hádek i momentů spříznění, abych zatoužila po chvíli klidu, kterou strávím někde sama.
Trávit čas s člověkem, se kterým nemůžu být úplně sama sebou, mě dost vyčerpává. Naopak lidi, se kterými se můžu pořádně vykecat ve vší upřímnosti a otevřenosti, mi často dost pomůžou.

Ale samotu miluju. Ať trvá jen minutu, nebo půl dne. Samozřejmě by neměla být moc dlouhá, a dalším důležitým faktorem je taky, aby byla dobrovolná. Rozdíl je pro mě v tom, jestli jsem v ten moment sama, protože si to opravdu přeju, nebo protože mi třeba nevyšly nějaké plány, nebo nikdo nemá zrovna čas. A to je sakra velký rozdíl.

Když trávím čas sama dobrovolně, užiju si ho.

A vy?