Červenec 2015

calm down.

7. července 2015 v 23:08 oduševnělé řeči
Čauu,

Fit Life & Living In A Bikini | via Tumblrvíte, já když říkám, že je to se mnou jak na horské dráze, tak to myslím úplně vážně. Tenhle blog a lidé v mém okolí jsou toho svědkem. A zrovna posledních několik dní, než jsem odjela, přišla na řadu jízda nahoru a byla docela prudká. Objevili se kolem mě noví lidi, těšila jsem se na svý letní plány... Den před odjezdem jsem se sešla s klukem, se kterým jsme si předtím jen vyměňovali slova. Patetický, řeknete si možná. Ne, bylo to moc fajn, přece jen - realita, člověk z masa a kostí (co se mnou chce na rande!!).

A jak jsem přijela sem, čekalo na mě několik podstatných rozčarování. Abych se vůbec nebála přespat v pokoji, kde jsem ubytovaná, musela jsem ho asi hodinu uklízet, pucovat, vytírat a vysávat. Co se týče samotného hotelu a prostor restaurace, musím (i když se mi kvůli znechucení z výše popsaného nechce) uznat, že je to vcelku pěkné. Nadřízení i kolegové jsou hodní, starají se o svou práci. Některé věci mě ale zarážejí - jako třeba drzost a neúcta provozního, když dá hostovi pivo, co bylo předtím v cizí sklenici. Můžu se tu pár věcí přiučit, protože mě má hotelová brigáda rozhodně na hodně situací nepřipravila. Servíruju s úsměvem, protože nesnáším mrzutou obsluhu, ale třeba Němcům nejsem schopná říct ani slovo, což by asi v Krkonoších nečekali.

Moje straaaaašně oblíbená (nulová ironie!) část dne je mezi snídaněmi a přípravou před večeřemi - asi 5 hodin volna, kdy se toulám po okolí, dneska jsem to vzala na Labskou přehradu (45 min chůze -jedním směrem!-, ale totally worth it) a ještě stihla relax u vody... to je hlavní důvod, proč jsem sem jela. Jak jsem si to dneska procházela, tvořila jsem si v hlavě seznam míst a směrů, kam se ještě vydám. Až to budu mít prosvištěný, padám do Prahy, protože se v tomhle pokoji prostě necítím pohodlně.
zmíněná Labská přehrada :)

tak dobrou,
Em.

naučit se nelitovat

2. července 2015 v 14:59 | Em |  oduševnělé řeči
Ahoj :)

Chci, aby tenhle článek byl hlavně o tom, co je v nadpisu, ale taky bych vás chtěla informovat, co jsem se rozhodla se sebou provést na celý červenec.
Jedu pryč. Opouštím Prahu, přátelé i nevydařené vztahy a naštěstí i to hrozné vedro. Zase to zní negativně, ale já to tak nemyslím. Myslím, že je to to, co potřebuju.

• | via TumblrPřestat chodit do Grandu, přestat vidět jeho. Chápete správě, nevyšlo to.

Mít čas jen pro sebe, nevracet se domů k mamce, ale převzít sama odpovědnost, bydlet sama a stát se samostatnější.

Být na horském vzduchu, zakecat se s neznámými lidmi, objímat stromy.

Vypisovat si duši a hlavně mít o čem psát.

Takže celý červenec budu ve Špindlerově Mlýně. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst a už se těším, až ho prochodím trochu víc. Pochopitelně nebudu mít pořád jen volno, jedu tam pracovat, do hotelové restaurace (jak originální, ale když už jsem si na to jednou zvykla).