Září 2015

rekonstrukce.

27. září 2015 v 10:51 | Em |  oduševnělé řeči
.
I'm only a fool for you
And maybe you too good for me
.
Občas se musíme pořádně potopit a zahrabat do všech nezdravých a špatných pocitů, abychom si uvědomili, jak moc potřebujeme změnu. Medovou náplast na bolest. Bolest složenou z milionu věcí - pocitu nepotřebnosti, nepochopení, taky z toho, že nevím, kam chci jít a připadám si často mezi ostatními lidmi jako zbabělec. Bojím se života. Chci vlastně jenom tu jeho část, co nebolí, nestojí žádnou námahu, slzy, nepříjemnosti, přemáhání. Nemám tolik motivace jako ostatní. Zajímalo by mě, kde ji všichni berou.
.
She's in love with the concept
As if we're all just how she imagined
Cause "we're in love but just don't know it yet"
Well, tell me how am I supposed to see the magic?
.
Takže ano, bojím se, ale zároveň vím, že život bez všeho toho je jen alternativa. Po dešti přichází duha, po bolesti a námaze dobrý pocit a změny. Změny chci, chci se cítit líp a přála bych si, aby v mém životě převažovala pozitiva nad negativy, abych se ještě víc vzdálila stavům deprese, vybudovala si pevnou základnu, bariéru. Možná jenom nechci zažít to, co bude nevyhnutelně předcházet změnám.
.
Včera jsem s jedním člověkem upřímničila (nové slovo odvozené od mé oblíbené vlastnosti) a řekla mu, že se cítím jako expert na packání všech vztahů, všeho. Protože to vážně neumím, a i když ve srovnání s tím, jak jsem všechno "uměla" pokopat pár let zpátky, je to teď v mnohém jiné, ale jsem v tom dost dobrá pořád.
A to nechci být. Asi to řeším dost impulzivně, s horkou hlavou, vychrlím na člověka všemožné pocity a i myšlenky, aniž bych přemýšlela, jestli je to úplně vhodný, a jestli bych mu je byla schopná říct i s "chladnou" hlavou. Někdy asi není špatný nápad dát si 10 vteřin, říct pár sprostých slov, výdech, nádech… a pak jednat. Mám stejně pocit, že hůř se v takových situacích cítím já,a ne ten druhý. Přejde mě to, zrekapituju si, co jsem řekla/udělala a je mi hrozně. Chci se někam propadnout. A v další fázi chci jenom, aby to bylo všechno zase pořádku. Mám silnou chuť se omlouvat, třebaže si nemyslím, že by vina byla jen z mojí strany (myslím, že nikdy není jen na jedná straně).

Možná jsem teď někam odbočila… jde jen o to, že se chci dobrat správné cesty řešení věcí, aby se pořád nerozbíjely a nerozpadaly. Méně upřímnosti, horlivost, emocí a víc času? Nebo naopak řešit, dokud je co, a hlavně dát dost jasně najevo svý postavení? Jak vidíte, těžko se mi mezi tím buduje kompromis. Jsem trochu komplikovaná.

I won't go to sleep this late again

15. září 2015 v 22:41 | Em |  oduševnělé řeči
Nebo aspoň co se týče tohohle školního týdne.

Ten minulej článek asi mc pochopit ani nešel. Jenom jsem to potřebovala ze sebe dostat.

Mám za sebou jeden z nejfajnovějších víkendů, zahrnující spaní pod širákem, zámek s úchvatnými stropy, pauzu od svý nejnovější závislosti, upřímné fajn konverzace tam, kde bych je ani nečekala, prostě pohoda a bezstarostnost.
Dneska na mě zas padla trochu mlha a mraky, ale snad už to nebude gradovat jako dřív.

Taky se trochu rozhoduju, co chci dělat. S kým chci být, jaké lidi ve svém životě chci a co musím u sebe promyslet a možná trochu umírnit.

Dalo by se to sum up v těchto obrázcích
Co nedělat: nenechat svý štěstí záviset na jiných. Oni o něj nebudou mít takovou starost jako já a nebudou ho tak pečlivě opatrovat. Takže žádný to najdu si kluka/kamarádku/kouzelnou babičku a budu šťastná. Najdu sama sebe a zdroj svýho štěstí.
Start somewhere
Nezáleží na tom, jak moc jste teď wrecked, nešťastní, otrávení a tak dál. Jako výchozí bod je dobrý cokoli.

Teď jenom dofat, že doufám, že se tím budu taky řídit a nejen o tom psát :D
Em

fajn.

8. září 2015 v 21:39 | Em. |  oduševnělé řeči
proč nám nemůže být spolu s někým prostě dobře? ne, potřebujem na všechno zasraný labels.

pardon za vyjadřování, právě mi jeden někdo nalepil na čelo. a před nějakou dobou jsem já udělala to samý. je to hnusný pocit, ale začínám si myslet, že je občas třeba.

jsem pořád stejně "sama" a "nezadaná" jako předtím, nejsem? můžu chodit na rande s jinýma, užít si večer ve společnosti někoho jinýho a odznova doufat, že nebude poslední?

popravdě jsem to už dvakrát udělala. jak to zatím vypadá, tak byl. nemůžu dávat energii do toho všeho najednou, dammit!

Jestli mě tentokrát nechápete, nic si z toho nedělejte. Já to taky nechápu. Absolutně. Vlastně mám pocit, že chcem oba přestat a nejde to jen kvůli pocitu, že jsme v tom už dost namočení.

Smutný je, že se nepoznáme nikdy, jestli to bude pokračovat tak jako doteď.