daydreaming & nightdreaming

30. října 2015 v 21:36 | Em |  oduševnělé řeči
Pozemšťané (:D),
co je vaše největší noční můra? Ta nejhorší představa toho, co se vám může zdát a stát?
Moje spočívá asi v tom, být zavřená v nějakém ústavu. V sanatoriu. Už to slovo ve mně nevyvolává dobrý pocit. Pro mě je to místo, odkud často není úniku a člověk je tam nedobrovolně zavřenej, všemu a všem napospas. Spíš než jako s lidmi se tam s vámi jedná jako s objekty, které je potřeba prozkoumat, předtím, než se vrátí opravené zpátky do světa - a v horším případě nevrátí.

Vzpomněla jsem si na to, protože se mi o tom nedávno zdálo. A myslím, že ten sen byl podmíněnej tím, že jsem o tom s někým mluvila. Když vám někdo něco vykreslí dostatečně živě a realisticky, zbývá jen krok k tomu, aby se vám to dostalo do snů a myšlenek.



Jsem nonkomformní dítě, můžu být ráda za dobu, ve který vyrůstám. To jsme totiž řešily - že by mi v éře komunismu a podobnýho diktátorství byl rychle ámen. Nemysli. Když už myslíš, tak nemluv. Když mluvíš, tak aspoň nepiš. A když píšeš a podepisuješ, tak se nediv!Takhle nějak to bylo, ne? Přesně jak v sanatoriu - lidi, co myslí jinak a nesdílejí názory většiny (kterou někdo nejdřív pravděpodobně taky donutil, nebo jí to aspoň dobře vnutil) je třeba napravit. Babička mi vyprávěla o jedné známé, které se stal osudným článek do novin, jedněch z těch svobodnějších, které ještě nestihli zakázat. Její další cesta vedla právě do blázince. Z toho mi vyplývá, že blázince v té době byly narvané normálními lidmi, možná těmi nejnormálnějšími z celé společnosti, těmi, kteří se chtěli vymanit z nesmyslné nadvlády a absurdního života nadiktovaného do poslední minuty.

Po několika generacích žijících podle přání a příkazů jiných jsem přišla na svět já. A říkám si, mám zatracený štěstí. Neumím si představit, že by někdo do té mojí malé hlavičky chtěl vtloukat propagandistické kecy. Umím si představit, že bych je nepřijala, nejdřív s tím, že nechci to dělat, jen protože to dělají všichni ostatní a později přestaňte zatraceně řídit můj život. Děcko jako já bylo mírně řečeno nepřijatelný. Věřím, že ne všechno, co tvoří názory a vnímání světa, je nám natlučeno do hlavy výchovou a pozorováním většiny. Trochu mě rozesmálo, když mi babička vyprávěla, že jsem už jako malá měla nějaký problémy s vychovatelkami ve školce (!). Nechtěla jsem dělat věci na povel, narozdíl od ostatních děcek. Neviděla jsem smysl. Nejsem žádná anarchistka ani rebelka první třídy, jen prostě nikdy nebudu dobrej materiál k doplnění davu, dokud ten smysl neuvidím.
...
co tím chci říct. Nejsem si jistá, jako poslední dobou psaní článků. Byla bych ráda, kdyby více lidí bylo open minded a nekoukalo na svět jenom přes svoje ze všech stran osekaný zorný pole. Nechci znít, že já jsem nad tím vším povzenesená (ale asi zním, kruci). Nemusíte se mnou souhlasit, můžete si myslet, že to já jsem zabedněná, když na věci koukám takhle a chci pořád odporovat. Je to už mou součástí, ráda se ptám, pochybuju, přehodnocuju, zastávám názor, že neznáme absolutní pravdu.

Ten, kdo řekne, že křesťanství je blbost, protože je naprosto nepodložené vědou, poukazuje na svou pravdu, podmíněnou svým vnímáním a hodnotami, ne na absolutní pravdu, kterou by měl uznat každý, včetně křesťanů. Jako by si hodně lidí pletlo pravdu a teorii. Asi se mezi vámi najde málo kdo, kdo "nevěří", že existuje gravitace a člověk se vyvinul v souladu s Darwinovou teorií evoluce. Věříme tomu, většina planety tomu věří a nepozastavuje se nad tím zrovna každý den. Stává se z toho pravda, což by podle mě neměla. Je to pořád jen teorie. Může být jediná logická a nejlíp vysvětlující danou oblast, na 99.9% pravdpodobná, ale je to teorie, ne pravda. Pohnula by se někam věda, kdyby se záležitost se zemskou přitažlivostí a vznikem člověka přeřadila v pomyslným archivu do regálu "vyřešených záležitostí", kde už by třeba byly pravdy, že je země kulatá a na Marsu nežijí Marťani? Myslím, že ne. Na nejlepší objevy se přijde zpochybnováním pravd a otevíráním dalších otázek.

Jestli je něčeho nekonečně, tak otázek, na které se můžeme zeptat a taky těch, které nám nedostatečný stupeň rozvoje brání naformulovat. Přijde mi škoda odbýt otázku nějakou strašně pravděpodobnou teorií, která postupem času přeroste v pravdu a vyřešit tím problém jen z poloviny. Lidi mají větší potenciál, než se houfovat kvůli přesvědčení nejvlivnějšího z nich.

Asi proto nemám ráda obecná přesvědčení, samozřejmé pravdy a nesmyslné nároky, které si lidi sami na sebe vymysleli a podle kterých sekventují cizí životy do kategorií "přijatelné" a "nenormální".

Není to ode mě zrovna typický článek, ale i tak doufám, že vás napadnou nějaké postřehy.
Zajímala by vás taková zamyšlení častěji?

Em
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 31. října 2015 v 8:07 | Reagovat

Rozhodně zajímala!:)
Lidé (i já) podle mě mají tendenci některé věci přijmout za "pravdu" proto, že nám to zjednoduší život. A někdy i další bádání. Určitě bychom si ale neměli nikdy dělat nároky na absolutní pravdu, protože tím pak jen sami ztrácíme..
Zrovna u věcí víry (když jsi tu tak nakousla to křesťanství) bych zas řekla, že nikdy nemůže být podložené vědou, protože by se z ní vytratil prvek svobody a přestala by to být víra (a právě tato svobodná vůle je v křesťanství docela klíčová)..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama