Leden 2016

running out of words

25. ledna 2016 v 19:32 | Marjane |  oduševnělé řeči
Mám takovou "složku". Do ní píšu věci, které bych chtěla říct některým lidem, kdybych na to měla dost odvahy. Nevím, jestli je to zdravé, protože je tu někdo, komu takhle píšu vzkazy skoro každý den. Co víc, představuju si naše společný konverzace, přehrávám různý momenty a mám z nich doteď motýly v břiše, i když byly tak dávno. A zamotanou hlavu. Umíte si představit, když si v hlavě přehráváte nejhorší možný scénář a on se pak vyplní? Když se snažíte něco vyřešit, ale neumíte to, proto lidi raníte a raníte i sebe a prostě všechno je mnohem horší, než to muselo být. Proč bychom vědomě ubližovali těm, které máme rádi.. jsou to omyly. Přešlapy. Přeřeky. Ale stojí draho.

All my little plans and schemes
lost like some forgotten dreams
Seems like all I really was doing
was waiting for you.


Dítě číslo 44

17. ledna 2016 v 0:55 | Marjane |  inspirace
Dneska se pro vás pokusím zrecenzovat knihu s názvem Dítě číslo 44. Autorem je Tom Rob Smith. V originále vyšla v roce 2008 a u nás o rok později. Jedná se o první část úspěšné historicko/kriminální trilogie. Byla i zfilmována.
(Neukamenujte mě prosím, protože jsem recenzi opravdu dlouho nepsala.)

S knihou se ocitáme ve stalinském Rusku, které nepřátelům režimu denně ukazuje svou odvrácenou stranu. Lev je agent MGB (předchůdce známějšího KGB) a má za úkol vyhledávat lidi, kteří se provinili proti státu, což je možné prakticky jakkoliv - stačí něco říct, napsat, podezřelé zareagovat a dohlížet na ně během procesů, o nichž asi každý ví, jak skončí. Jeden případ je ale odlišný, povolání ho vyšetřit smrt malého kluka nalezeného u kolejí. I když je jasné, že to musí označit za nešťastnou náhodu, připomíná to spíše vraždu. A takových případů se během následujících týdnů vyrojí několik. Lev nechce odporovat tvrzením svých nadřízených a vystavit svou rodinu i sebe obviněním, ale zároveň ví, že někdo musí vraha zastavit.

Fascinující čtení.

Tohle je ten typ knihy, se kterou můžete strávit celý večer a ke konci mít pusu dokořán pořád stejně jako celou dobu předtím. Jestli nemáte z dějepisu dostatečně přesnou představu o životě v Rusku za dob Sovětského svazu, tohle vám ho přiblíží se všemi děsivými skutečnostmi, které vámi pravděpodobně otřesou. Kniha je opravdu výjimečně brutální a nešťastný konec mnoha lidí je tam bohatě postaráno. Vidíte tu maření lidských životů, které mohly být krásné. Autor skvěle ukazuje, že se zásahy totalitního režimu nevyhýbají opravdu žádnému aspektu lidského života - a jaký to má dopad na psychiku.
Dítě číslo 44 je román se vším všudy. Táhne se přes několik desetiletí, setkáte se mnoha postavami všech vrstev společnosti, některým z nich budete moci nahlédnout do hlavy a snad je tak lépe pochopit. Příběhům, které jsou inspirované skutečností podle mě dodává ještě větší věrohodnost vývoj charakteru postav, který tu nechybí. Sledovala jsem s úžasem, jak se změnil Lev i lidé kolem něj, když je k tomu postrčily různé okolnosti.

Kniha se především ale zabývá tím kriminálním případem. Nebudu nic prozrazovat, ale věřte, že konečnému odhalení po zapadnutí všech kousků mozaiky ani neuvěříte, a i mezi tím bude o napětí a šokující zvraty v ději postaráno. Je to skvělé svědectví o historické době, do kterého je zasazen příběh plný emocí a lidských hodnot.

Pokud vás alespoň jedno z témat knihy zaujalo, vřele vám ji doporučuji. Myslím, že nebudete litovat.

Kniha ode mě má 9,5/10 pomyslných bodů (a to jen protože jsem moc chamtivá a věřím na desetibodovou knihu, kterou jsem ještě nečetla).


Doufám, že jste stejně jako já rádi za zpestření v podobě trochu jinak zaměřeného článku.
Znáte knihu či jste ji četli?
Nebo máte nějakou jinou, kterou byste mi mohli doporučit?
Budu ráda za každý nápad/připomínku,
Marjane (protože íránské jméno je víc cool než dvě písmenka, co má každá třetí holka).