Únor 2016

lednová čtenářská dobrodružství.

20. února 2016 v 13:07 | Marjane |  inspirace
Čtu skvělé knihy, ale nejsem moc schopná o nich psát. Najít ta správná slova, protože mi ve srovnání s těmi kouzelnými světy přijdou všechna nedostatečná. Nebo se prostě neumím už moc vyjadřovat, kdo ví. Každopádně přišel čas, abych se s některými z nich zas rozloučila, protože si je nárokuje zpátky Městská knihovna (což na druhou stranu považuju za dobrou věc, čím dřív je vrátím, tím víc lidí se k nim dostane a bude si je moct užít snad stejně jako já).

Jelikož jsem ale na jednu z nich nedokázala napsat kloudnou recenzi, nečekejte nic zázračně literárního ani teď. Prostě to ze sebe už nějak vysypu a vy se třeba rozhodnete ten příběh objevit sami pro sebe. Což by byl nejlepší myslitelný dopad tohoto článku.

Jdem na to.

Nebudu si nechávat ten největší skvost až na konec, naopak vám ho představím ze všeho nejdřív. Znáte tu situaci, kdy opravdu nemáte času na rozdávání, tudíž si nemůžete vlastně dovolit strávit několik hodin denně s knihou, která nemá nic společnýho s maturitní, ani jinak povinnou a kultivující četbou, ale pak se najde taková, která vás prostě přesvědčí. Marťan od Andyho Weira je definitivně ten případ. Asi jste ten boom kolem této knihy zaznamenali. Bestseller, filmová podoba, chvála ze všech stran. Já se s ná poprvé setkala už před rokem, když mi ji T. četla večer při společným stanování. Ani mě to zas tolik nezajímalo, ale ona z ní byla nadšená, tak jsem si řekla, proč ne a nechala se navnadit prvními kapitolami. Znovu jsem se k ní ale vrátila až v roce 2016. A jak jsem ji jednou otevřela, nebylo cesty zpět. Pohltilo mě to, že jsem buď tu knihu četla a nebo na ni myslela. Asi tušíte o čem je. Mise na Mars musí kvůli nepříznivým podmínkám skončit dřív, ale posádka odletí bez jednoho z astronautů, Marka Watneyho. Myslí si, že je po smrti, protože má všechny předpoklady, aby doopravdy byl. Ve skutečnosti se Mark probere a s velkým zděšením zjistí, že na rudé planetě zůstal úplně sám. Jistě, prošel stovkami cvičení a hodinami příprav i na ty nejhorší situace, zvládne ale opravdu přežít na Marsu, dokud se o něm svět nedozví a nepodnikne kroky pro jeho záchranu? A jak dá vůbec o sobě vědět, když si všichni myslí, že to nepřežil?
To nebyl žádný spoiler, takhle to opravdu začíná. A jelikož je Mark v podstatě hlavní postavou příběhu, měl by být právě tím prvkem, který udrží čtenářův zájem a pozornost. A já si Marka bezvýhradně zamilovala. Ke své situaci se postavil s nadlhedem, prokázal neskutečnou dávk inteligence a racionálního uvažování a k tomu byl opravdu vtipný, takovým nenuceným způsobem, vždycky měl po ruce odzbrojující ironický nebo sarkastický komentář.

ukázka z 1. kapitoly
Taková je tedy situace. Uvíznul jsem na Marsu. Nemůžu komunikovat s Hermesem ani se Zemí. Všichni si myslí, že jsem po smrti. Jsem v Habu, který byl navržen na jednatřicet dní.
Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jesliže se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
Je to tak. Jsem v hazjlu.

Sice to má s knižní recenzní málo společného, ale musím říct, že i film se opravdu povedl. Ale nečekejte, že se do něj vešel ten obsáhlý příběh úplně celý.

Další knihou je Neopouštěj mě od Kazua Ishigura. Je to japonský autor, ale odmala žije ve Velké Británii a tam je i zasazen tento příběh. Je docela složité ho popsat v několika větách, protože se na první pohled a až do určité části knihy zdá jako román z běžného života, tak to ale vůbec není. Sledujeme osudy dětí vyrůstajících v jakémsi Hailshamu. Vypráví nám je Kathy H., a nejvíce se dozvíme právě o ní a jejich nejbližších přátelích, Tommym a Ruth. I když se snaží žít život co nejpodobnější tomu, který znají ze světa venku, vědí, že nikdy nebudou jako normální lidé. Kdybych vám řekla, v čem vězí ten důvod, asi bych vás připravila o to největší překvapení.. Tyhle děti sice nemají být součástí společnosti, přesto se zdá, že jsou schopné stejně silných citů jako kdokoli jiný. Hlavní linka příběhu se točí kolem vzpomínání dnes už dospělé Kathy na dětství ve společnosti takových dětí. Všichni jen vzdáleně tušili, za jakým účelem byli přivedeni na svět a jak má skončit jejich život.
I do této knihy jsem se ponořila a trávila čas přemítáním nad myšlenkami, které mi nabízela. Moc veselá atmosféra z toho ale (pochopitelně) nedýchá. Spíš se takové čtení hodí k té tmě za oknem, chvilkám o samotě a hokrému čaji. Ani zmatená hlava v tomto případě neublíží. V takových podmínkách jsem si ji užila já a a až třeba někdy chytnete správnou náladu, budete vědět, do čeho jít. Je melancholická, zahalená tajemstvím, trochu ponurá a jakoby vzdálená, o něčem, co se může přihodit jen v nějakém jiném světě. Není jako cokoli, co jsem četla předtím.

ukázka ze třetí kapitoly
Když o tom teď uvažuju, vidím, že jsme byly zrovna ve věku, kdy jsme o sobě věděli pár věcí - o tom, kdo jsme, čím se lišíme od našich vychovatelů i od lidí venku-, ale ještě jsme nechápali, co to znamená. Určitě jste v dětství taky prožili podobný zážitek jako toho dne my; podobný ne pokud jde o skutečné detaily, ale o to, co se stao uvnitř, o vaše pocity.
(...) Možná už od pěti nebo šesti let vám někde v hlavě cosi šeptalo: "Jednoho dne, a možná to nebude dlouho trvat, poznáš, jaké to je." A tak čekáte, i když si toho nejste tak docela vědomi, čekáte na ten moment, kdy si uvědomíte, že jste opravdu jiní než oni. Že tam venku existují lidé jako Madam, kteří ne že by vás nesnášeli nebo že by vám přáli něco zlého, ale přesto se otřesou při pouhé myšlence na vás - jak jste byli přivedeni na svět a proč-, a kteří se děsí toho, že byste jim mohli zavadit o paži. Když na sebe poprvé pohlédnete očima takové osoby, zamrazí vás. Je to jako byste šli kolem zrcadla, kolem kterého chodíte každý den, a ono vám znenadání ukázalo něco jiného, něco znepokojivého a podivného.

I v tomhle případě jsem byla zvědavá na filmové zpracování. A to mě příjemně překvapilo svou autentičností a skvělými hereckými výkony. Doporučuji obojí.

Co vy a literární a filmové objevy? Podělte se :)

tři méně šťastné

9. února 2016 v 19:45 | Marjane |  rýmující se slova
I am
the lamest girl that ever fell for you
I hope you'll find the strength to forgive me that.
Image de anime, love, and cute
chyť mě
a nepouštěj
do oknen padají kameny
jako slzy když stojím a zároveň odcházím
před tvým domem
Image de manga, anime, and boy
Vodka s džusem
A moje povlečení
ano, dostanu ho všude
Absence tvých slov jako polámané větvičky
co bodají do zákoutí, kde
se zrodila euforie.
Miluju tě a neznám sebe
a něco ve mně si přeje
aby to bylo naopak.