Březen 2016

It's important to start with a good view.

27. března 2016 v 22:23 | M. |  oduševnělé řeči
Neozvala jsem přes měsíc. To je nejspíš hrozné, ale tak co, jsem zpět. Minimálně na chvilku.

Měla jsem, a pořád mám hodně řešení sama se sebou. Zjistila jsem, že to bude delší cesta, než jsem myslela. Mám problémy, každý je máme. Já se jen snažím, aby mě znova nepotkalo něco hrozného (psychicky) a aby život plynul a nestagnoval.
Zrovna koukám na diskuzní pořad o seniorech, tak mě napadá, že bych mohla zkusit být víc... přiměřená svýmu věku? Protože občas začnu vyprávět, jako kdyby mě pořád vlastně potkávaly samé katastrofy a ten život nedělal nic jiného, než si se mnou hrál. Je mi dvacet a jsem to já, kdo by měl hrát. Hodněkrát jsem vstala a věděla jsem, že tenhle den prostě nebude dobrý. A to není něco, co je dobrý vědět od brzkého rána. A proč? Protože jsem neorganizovaná. Protože si sama kladu překážky. Vím, co bych měla dělat, nedělám to. Vím, že mi něco škodí, udělám to. Občas jdu naproti svým nepříjemným stavům a obcházím obloukem všechny radosti.
Tak. Bylo to řečeno, teď stačí slova přeměnit v činy. Hodně čtu, hodně píšu. Asi si říkáte, kde to všechno je. Všude, jen ne na blogu. Jsou to trochu moc soukromé myšlenky a mnohokrát nedávají smysl ani mě samotné.
Ale já se fakt nechci ubíjet. Dneska jsem měla dost času na to, abych se o tom ujistila. A dobrý výhled, ten s vámi udělá divy.
Chci víc skleniček v ruce a konverzací o spletitých cestách za štěstím i o tom, co se rozpadá.
Chci více inspirativních knih, které mě bodnou na tom pravém místě v tu pravou chvíli.
Chci více napsaných řádků, na které budu pyšná.
Rozumíte, chci joie de vivre - radost ze života.
Napište mi, prosím, svými slovy, jaké to je, pokud ji pociťujete. A pokud ne, bojujte se mnou, věřím ve vás :)
Em