It's important to start with a good view.

27. března 2016 v 22:23 | M. |  oduševnělé řeči
Neozvala jsem přes měsíc. To je nejspíš hrozné, ale tak co, jsem zpět. Minimálně na chvilku.

Měla jsem, a pořád mám hodně řešení sama se sebou. Zjistila jsem, že to bude delší cesta, než jsem myslela. Mám problémy, každý je máme. Já se jen snažím, aby mě znova nepotkalo něco hrozného (psychicky) a aby život plynul a nestagnoval.
Zrovna koukám na diskuzní pořad o seniorech, tak mě napadá, že bych mohla zkusit být víc... přiměřená svýmu věku? Protože občas začnu vyprávět, jako kdyby mě pořád vlastně potkávaly samé katastrofy a ten život nedělal nic jiného, než si se mnou hrál. Je mi dvacet a jsem to já, kdo by měl hrát. Hodněkrát jsem vstala a věděla jsem, že tenhle den prostě nebude dobrý. A to není něco, co je dobrý vědět od brzkého rána. A proč? Protože jsem neorganizovaná. Protože si sama kladu překážky. Vím, co bych měla dělat, nedělám to. Vím, že mi něco škodí, udělám to. Občas jdu naproti svým nepříjemným stavům a obcházím obloukem všechny radosti.
Tak. Bylo to řečeno, teď stačí slova přeměnit v činy. Hodně čtu, hodně píšu. Asi si říkáte, kde to všechno je. Všude, jen ne na blogu. Jsou to trochu moc soukromé myšlenky a mnohokrát nedávají smysl ani mě samotné.
Ale já se fakt nechci ubíjet. Dneska jsem měla dost času na to, abych se o tom ujistila. A dobrý výhled, ten s vámi udělá divy.
Chci víc skleniček v ruce a konverzací o spletitých cestách za štěstím i o tom, co se rozpadá.
Chci více inspirativních knih, které mě bodnou na tom pravém místě v tu pravou chvíli.
Chci více napsaných řádků, na které budu pyšná.
Rozumíte, chci joie de vivre - radost ze života.
Napište mi, prosím, svými slovy, jaké to je, pokud ji pociťujete. A pokud ne, bojujte se mnou, věřím ve vás :)
Em
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 28. března 2016 v 12:25 | Reagovat

A já věřím tobě, že dokážeš tuto bitvu vyhrát:)
Nepociťuju většinou dlouhodobou radost, ale při těch okamžicích, kdy ano... asi moc neumím vyjádřit, jaké to je. Hodně to vychází z pocitu, že se cítím milována a milující. Usmívám se, vidím krásu v každé maličkosti, jsem schopna naslouchat a potlačit sebe sama v prospěch druhých. A hlavně se cítím volně:)

2 Ellaria Ellaria | Web | 5. dubna 2016 v 23:56 | Reagovat

Chce se mi zasmát, i když to moc k smíchu není, protože máme identické pocity - nemůžu říct, že by můj život byl jedna velká katastrofa přestože někdy ten pocit mám. A taky, že mě potkalo dost nedobrých věcí na to, kolik mi je let. Ale člověk se v tom nemůže zavrtat, musí se naopak vyhrabat a jít naproti tomu dobrému.
Radost ze života! :-)

3 Werangummi Werangummi | Web | 11. dubna 2016 v 12:10 | Reagovat

Páni, v tomhle článku jsem se svým způsobem hodně našla. Jako bych některé řádky psala já sama. Na to, kolik mi je let, mě v životě potkalo dost špatných věcí, zejména jedna, která mě hodně srazila k zemi. Často, právě jako ty, ráno vstanu s postele s tím, že dneska to bude těžký a špatný den. A většinou opravdu je, a je těžké aby nebyl, když jsem nad tím od samého rána přesvědčená. Mnohokrát se ani nesnažím to změnit. A to je chyba. Chyba, kterou se teď snažím změnit a učím se být zase optimista a pozitivní člověk. Držím ti palce, aby jsi tenhle boj sama se sebou vyhrála. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama