Květen 2016

jak to bylo a kým teď budu

12. května 2016 v 18:24 | Emča |  oduševnělé řeči
Ahoj :)
měla jsem teď tak hektický týden (a celkově život) jako už dlouho ne. Vzpomínám, jak jsem si procházela různými stavy vyděšení - od počátečních někdy před třemi měsíci, jakože "ježiši, vždyť já tu matiku vůbec neumím!", no, až po zděšení v neděli: "zeměpis!", v úterý: "matika!!!" a včera: "dějepis!!" Nějak jsem si začala uvědomovat, že tentokrát už je to doopravdy, žádná maturita nanečisto nanečisto, dokonce ani ne maturita nanečisto. Prostě tady to máš, a koukej to napsat pěkně logicky a inteligentně, aby ti tam náhodou nepřistála nějaká nepěkná známka. V průměru asi 4 hodiny čistého času na každý předmět, bolavé ruce, po napsání testu hlava prázdná jako u člověka, kterému právě někdo sdělil, že je Země kulatá.. Jo, dost to s vámi zamává. Psychicky, fyzicky, spánkově-deprivačně, emocionálně. Vystresujete se vlastními obavami a představami otázek, na které nedokážete odpovědět. Jste protivní na celou rodinu a máte pocit, že se váš život omezil na učení a přípravu a odepisování kamarádům, že teď ani v nejbližší době opravdu nikam nemůžete, protože

maturujete.

Nejspíš jsem v tomhle (a vždycky jsem byla) trochu zvláštní, protože já jsem ani nevěřila, že se k maturitě dostanu, že ji kdy opravdu budu dělat. Vždycky mi to připadalo tak vzdálené, něco, na co se ještě musím snad několik let připravovat... a stejně nikdy nebudu dost připravená.
Výsledky nevím, negratulujte. Ale mít to za sebou je opravdu velkolepý pocit, moci si opět sednout k něčemu jinímu než k učení, prokrastinovat hodiny a hodiny bez jakýchkoli výčitek... teda... moment
já mám vlastně ode dneška svaťák, protože ještě budou ústní. Dammit, francouzská sekce!

XXVII. Yes, You.

1. května 2016 v 12:57
Máš ruce kolem mýho krku a já jsem ráda za naše dlouholeté přátelství. Chodili jsme za sebou navzájem se svými zlomenými srdci a černými myšlenkami a všechno jsme to přestáli - docela zázrak. Dělí nás velkej věkovej rozdíl, ale kdesi v nějakém bodě - jsme stejní.

A to se spoustou lidma. A teď, když je vidím a líp poznávám, si přeju, aby se nenechali ztrápit všemi těmi maličkostmi, jako dřív já. Neúspěchem u holek, plány, které nevyšly - no a co. Jednou bude nejhůř a jednou zase nejlíp. Mezi tím taky něco musí být. Mrzí mě, když musím někoho přesvědčovat, že to není tak, že s ním nikdo nechce být. Člověk, se kterým opravdu nikdo nechce být snad ani neexistuje. Jen je třeba si v tom propletenci najít toho jednoho se vzájemnými sympatiemi. Je to zdlouhavé a těžké a potkáte spoustu k... (u kluků i holek), ale s každou (i negativní zkušeností) budete zas o kousek dál.
Image de girl, friends, and city
A asi se mi podařilo po delší době k někomu pocítit docela silný sympatie. Včera.