XXVII. Yes, You.

1. května 2016 v 12:57
Máš ruce kolem mýho krku a já jsem ráda za naše dlouholeté přátelství. Chodili jsme za sebou navzájem se svými zlomenými srdci a černými myšlenkami a všechno jsme to přestáli - docela zázrak. Dělí nás velkej věkovej rozdíl, ale kdesi v nějakém bodě - jsme stejní.

A to se spoustou lidma. A teď, když je vidím a líp poznávám, si přeju, aby se nenechali ztrápit všemi těmi maličkostmi, jako dřív já. Neúspěchem u holek, plány, které nevyšly - no a co. Jednou bude nejhůř a jednou zase nejlíp. Mezi tím taky něco musí být. Mrzí mě, když musím někoho přesvědčovat, že to není tak, že s ním nikdo nechce být. Člověk, se kterým opravdu nikdo nechce být snad ani neexistuje. Jen je třeba si v tom propletenci najít toho jednoho se vzájemnými sympatiemi. Je to zdlouhavé a těžké a potkáte spoustu k... (u kluků i holek), ale s každou (i negativní zkušeností) budete zas o kousek dál.
Image de girl, friends, and city
A asi se mi podařilo po delší době k někomu pocítit docela silný sympatie. Včera.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melly Melly | Web | 2. května 2016 v 10:01 | Reagovat

Tedy, v porovnání s tím předchozím článkem mám dojem, jako bys objevila nějaké nové poznání, bod, z kterého se můžeš koukat na svět jinýma očima...

2 Marjane Marjane | Web | 2. května 2016 v 12:11 | Reagovat

[1]: Možná jsem se jen na chvíli ocitla na vrcholu své horské dráhy :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama