trošku staré spot news

19. října 2016 v 11:51 | Em |  (Mimo)pražské záležitosti
To jsem se tak povalovala v předpříjímačkovém období na lavičce na Petříně a užívala si výhled na Prahu. Můj vysněný obor byla Historie - evropská studia. A samou unešeností jsem zapomněla na možnost, že se tam nedostanu. Věděla jsem, že nejsem ideální kandidát, ale tak proč tomu nedat šanci, že? Se dvacátým stoletím jsem v testu neměla problém, ale čím dále do historie otázky odcházely, tím míň jistá jsem si byla. Zbývala mi i tak hromada zajímavých možností, tak jsem nastoupila na žurnalistiku (a teď můžu reálně začít bydlet na Střeláku, yay!) s tím, že si k ní možná ve druháku něc o přiberu, pro doplnění přehledu a rozšíření obzorů.
Výhled na náš hotel z kopce (Norsko). Zpětně si myslím, že to byl jeden z nej způsobů, jak strávit prázdniny.Bylo to poučné v, ehm, mnoha ohledech. Jednak vložení jisté zodpovědnosti do mých rukou (obdivuju tu odvahu :D), bydlení sama (a zjištění, že ta chatka se sama neuklidí, ale na druhou stranu na mě nikdo nebude nepříjemný, že jsem to neudělala před x dny). Taky jsem poznala spoustu skvělých nových lidí - jednak Anu, která je prostě prototypem mojí nejlepší kamarádky a zároveň holka, na kterou jsem jsem si zadělala docela crush a další v mým životě doteď důležité lidi :)
Jestli mám v Norsku svoje duševní místo, tak je to Vigelandův park. Jsem schopná trávit hodiny a hodiny porozováním jeho soch a nacházím v nich pokaždé nové detaily. Jeho téma jsou lidské vztahy - rodinné, milenecké, přátelské a jiné - a soužití a život. A to, kolik života se mu podařilo do svých soch vložit, mi vždy znovu vyrazí dech. Úplně nahoře je sloup z lidských těl - děti se škrabou nahoru, jakožto budoucnost národa, ale všichni jsou navzájem propleteni a spojeni.
Nejsou to ale v mém životě samé momenty inspirace a pohody. Bylo by asi fér se tedy podělit i ten opačný případ. Měla jsem hodně crappy den a nic se nezdálo zabírat. Ruku jsem si popsala, protože mě k tomu inspirovala jedna holka, co natáčí videa na YT a bojuje s psychickými problémy. Pro ni je to způsob, jak zahnat touhu po sebepoškozování, pro mě prostě ventil, připomenutí, které budu mít pořád na očích a něco, na co se mě možná později někdo zeptá a tak se budu moct aspoň rozmluvit o tom, na čem mi záleží. Vůbec si poslední měsíce na ruce něco píšu často, od korejských znaků po iniciály mých drahých. Následně jsem vyrazila do lesa a ten pocit, že se dusím vlastními emocemi, se začal pomalu rozplývat.
Moskva city aneb nejvyšší mrakodrapy Ruska pohromadě. Vrátit se do rodného města (což není Moskva) po šesti letech bylo úžasné, ale pořád mě mrzí, že jsem se tam nedostala dřív. V hlavním městě jsme strávily s mamkou jen necelé tři dny a věřte mi, za tu dobu se nedá projít ani centrum města (a byla by to docela challenge, když má rozlohou 5x tolik, co Praha). Nicméně jsme se podívaly na Rudé náměstí, Lomonosovu univerzitu (v reálu je méně děsivá než na fotkách, ale za to opravdu impozantní a nepředstavitelně obrovská).
Kolos jménem Lomonosova univerzita (ta nejvyšší část měří ještě jednou tolik). V kombinaci se stmívající se oblohou odstínů oranžové to byl neopakovatelný pohled.
Kamarádka z dětství (v Barnaulu) a jedna z nejdůležitějších osob v mém životě i teď. Bylo fajn se po tak dlouhé době vidět a zjistit, že i když jsme se obě dost změnily, rozumíme si víc než kdy dřív.
Dost fajnová chata s mými fajnovými kamarády. Vařili jsme spolu, hráli do rána na kytaru, koulovali se v krkonošských kopcích a mnoho dalšího. Nemůžu vyjádřit, jak moc jsem ráda, že takové lidi u sebe mám.
Vyškrabali jsme se docela vysoko a za odměnu se nacpali různými druhy knedlíků. Výletovat s lidmi, se kterými vám konverzace nestojí je dost na pohodu, ani si nevšimnete, kolik už máte za sebou kilometrů (dokud později večer nevylezete ze sprchy nezjistíte, že vaše nohy na chození po schodech jaksi úplně rezignovaly).
Signal festival jsem letos podnikla třikrát, jako minule. První večer jsem to tak narychlo sama prošla (ale prochladla a "užívám si" s nemocí doteď). Po druhé s partou a po třetí s jistým D., podnikatelem a protestantem (tohle kombo mě asi ještě dlouho nepřestane fascinovat :D). Samozřejmě přišla tedy na přetřes spousta náboženských témat, docela bych to probrala i podrobněji, ale to by chtělo ještě promyslet, je to dost ožehavé téma...

Dejte mi vědět, jak se máte (a ne jen takový to slušný "dobře").
A dejte mi vědět, jestli jde na tom novým pozadí vůbec něco přečíst.
M.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Může být láska na obtíž?

Ne, nikdy. 25% (2)
Ano, může. 75% (6)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama