Březen 2017

Neutop se.

4. března 2017 v 16:29 | Ria |  oduševnělé řeči
(vzkaz ode mne pro mne)

Vy už asi koncept těchhle mých dnů-nednů znáte, kdyby ne, rozepisovala jsem to v jednom z nedávných článků. Prostě se dávám dohromady. Něco se stalo, a tak se sbírám. Rozeběhly se opravy a já se znova učím (ne, nejsem robot, i když jsem to tak nechala vyznít). Obyčejné věci se stávají namáhavými. Kontakt s lidmi pouze vyměřený, v jednu chvíli "ano, ráda" a ve druhou "promiň, půjdu domů". Plány mi nevycházejí tak, jak bych chtěla, a to je bohužel jedním z mých triggers, úzkostí. Jasně, že nežiju ve světě, kdy mi každý řekne nějakou platnou hodinu a místo a nejlépe i dobu trvání a obsah, abych se mohla stoprocentně spolehnout. Pak to ve mně probublává, když jdem někam moc dlouho nebo když se mi někdo neozve, aby potvrdil, co jsme si domluvili.

To je první fáze. Těžkosti života. Nebo tak nějak. To, do čeho padám, není tak "normální", jak si to má včerejší společnost představuje, ani tak fascinující a přitažlivě temný, jak se zdá té dnešní. Je to válka, bez přehánění. Nejabsurdnější je ten boj sama se sebou. A mnohé vás to naučí o lidech. Třeba to, že v roli "sluníčka" se jim líbíte mnohem víc, a tak si ji časem osvojíte, i když k ní už ne pokaždé dokážete navázat ten citový vztah, pocítit její skutečnost.
Image de heart, boy, and grunge
Nechci to brát jako nějakou svou vylejvárnu. Kdybych chtěla, asi vymyslím nějaký fantastický coming-out pro každého, ale mně zatím stačí, že mě a mou hlavu akceptují ti, kteří pro mě nejvíc znamenají. Kromě Kate (a bývalého). Ale to už je jiná story.

A proč že to teda píšu? Ztratila jsem svou pointu v polovině. Asi takovéto to happiness is a choice. Šťastné světlo vržené nezávisle na událostech. A co šťastné události rozkládající se zevnitř?
Ria