Neutop se.

4. března 2017 v 16:29 | Ria |  oduševnělé řeči
(vzkaz ode mne pro mne)

Vy už asi koncept těchhle mých dnů-nednů znáte, kdyby ne, rozepisovala jsem to v jednom z nedávných článků. Prostě se dávám dohromady. Něco se stalo, a tak se sbírám. Rozeběhly se opravy a já se znova učím (ne, nejsem robot, i když jsem to tak nechala vyznít). Obyčejné věci se stávají namáhavými. Kontakt s lidmi pouze vyměřený, v jednu chvíli "ano, ráda" a ve druhou "promiň, půjdu domů". Plány mi nevycházejí tak, jak bych chtěla, a to je bohužel jedním z mých triggers, úzkostí. Jasně, že nežiju ve světě, kdy mi každý řekne nějakou platnou hodinu a místo a nejlépe i dobu trvání a obsah, abych se mohla stoprocentně spolehnout. Pak to ve mně probublává, když jdem někam moc dlouho nebo když se mi někdo neozve, aby potvrdil, co jsme si domluvili.

To je první fáze. Těžkosti života. Nebo tak nějak. To, do čeho padám, není tak "normální", jak si to má včerejší společnost představuje, ani tak fascinující a přitažlivě temný, jak se zdá té dnešní. Je to válka, bez přehánění. Nejabsurdnější je ten boj sama se sebou. A mnohé vás to naučí o lidech. Třeba to, že v roli "sluníčka" se jim líbíte mnohem víc, a tak si ji časem osvojíte, i když k ní už ne pokaždé dokážete navázat ten citový vztah, pocítit její skutečnost.
Image de heart, boy, and grunge
Nechci to brát jako nějakou svou vylejvárnu. Kdybych chtěla, asi vymyslím nějaký fantastický coming-out pro každého, ale mně zatím stačí, že mě a mou hlavu akceptují ti, kteří pro mě nejvíc znamenají. Kromě Kate (a bývalého). Ale to už je jiná story.

A proč že to teda píšu? Ztratila jsem svou pointu v polovině. Asi takovéto to happiness is a choice. Šťastné světlo vržené nezávisle na událostech. A co šťastné události rozkládající se zevnitř?
Ria
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 s. s. | Web | 6. března 2017 v 0:25 | Reagovat

Ach. Tohle jsou přesně ty slova, co tě úplně pohltěj až si říkám, "nejsi v tom všem sama" - je tady spoustu kreativních lidí, co se vypisujou z emocí a svým způsobem tím pomáhají utřídit si myšlenky i jinejm lidem. díky ti za to.

2 Siginitou Siginitou | Web | 25. března 2017 v 10:46 | Reagovat

Naprosto krásně napsaný :)
Jako bych četla snad o sobě :)

3 Ellaria Ellaria | Web | 11. dubna 2017 v 15:04 | Reagovat

Bože... Jak kdybych se vrátila o nějaký ten pátek zpátky a naprosto se ve tvých slovech, pocitech dojmech a především nekončící válce se sebou samotnou poznávala.

4 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

Kontakt s ľuďmi a obyčajné veci sú aj pre mňa veľmi ťažké po každej fáze depresie, ktorú prežijem. Je to ako učiť sa znovu rozprávať či chodiť... Som momentálne vďačná za to, že dobrý psychický stav sa u mňa drží už vyše mesiaca... Inak krásne napísané. :)

5 violetnikol violetnikol | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 23:04 | Reagovat

Ojojoj, to s těmi vztahy k lidem a "sluníčky" až moc dobře znám. Měla jsem to tak na základní škole. Hrála jsem usměvavou a trochu hloupou, aby mě měly děti ve škole rády. A nakonec jsem stejně zjistila, že si ode mě většina jen opisuje úkoly a jinak je jako člověk vůbec nezajímám.
Došlo mi to trochu později, ale přeci jen. V současné době je to také trochu vnitřní boj, ale snažím se být více sama sebou a neřešit tolik, co si o mě jiní lidé myslí.

A plánování je pro mě taky jedna z úzkostí. Ale spíš ve smyslu, že je toho na mě moc, nevím kam dřív skočit a pořád je co na vyřešení a vyřízení. Prý se tomu říká "dospělý život".. haha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama