Komentáře

1 s. s. | Web | 6. března 2017 v 0:25 | Reagovat

Ach. Tohle jsou přesně ty slova, co tě úplně pohltěj až si říkám, "nejsi v tom všem sama" - je tady spoustu kreativních lidí, co se vypisujou z emocí a svým způsobem tím pomáhají utřídit si myšlenky i jinejm lidem. díky ti za to.

2 Siginitou Siginitou | Web | 25. března 2017 v 10:46 | Reagovat

Naprosto krásně napsaný :)
Jako bych četla snad o sobě :)

3 Ellaria Ellaria | Web | 11. dubna 2017 v 15:04 | Reagovat

Bože... Jak kdybych se vrátila o nějaký ten pátek zpátky a naprosto se ve tvých slovech, pocitech dojmech a především nekončící válce se sebou samotnou poznávala.

4 Elizabeth Elizabeth | Web | 26. dubna 2017 v 16:00 | Reagovat

Kontakt s ľuďmi a obyčajné veci sú aj pre mňa veľmi ťažké po každej fáze depresie, ktorú prežijem. Je to ako učiť sa znovu rozprávať či chodiť... Som momentálne vďačná za to, že dobrý psychický stav sa u mňa drží už vyše mesiaca... Inak krásne napísané. :)

5 violetnikol violetnikol | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 23:04 | Reagovat

Ojojoj, to s těmi vztahy k lidem a "sluníčky" až moc dobře znám. Měla jsem to tak na základní škole. Hrála jsem usměvavou a trochu hloupou, aby mě měly děti ve škole rády. A nakonec jsem stejně zjistila, že si ode mě většina jen opisuje úkoly a jinak je jako člověk vůbec nezajímám.
Došlo mi to trochu později, ale přeci jen. V současné době je to také trochu vnitřní boj, ale snažím se být více sama sebou a neřešit tolik, co si o mě jiní lidé myslí.

A plánování je pro mě taky jedna z úzkostí. Ale spíš ve smyslu, že je toho na mě moc, nevím kam dřív skočit a pořád je co na vyřešení a vyřízení. Prý se tomu říká "dospělý život".. haha

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.