Červen 2018

Kdo jsi?

22. června 2018 v 15:43
Snažíš se prázdné místo v srdci zacpat materiálem. Nakupuješ, abys utekla smutku. Aby tě nepokořil, utřeš slzy a vytáhneš kreditku. Její hodnota je nevyčerpatelná a vnitřní prázdnota s ní.

A snažíš se ubytovat a nebejt smutná a vzít si prášek a zavolat babičce. Počkat na přítele, až se ozve. Počkat, až budu zase součástí jeho života. Počkat, protože čekám na pozornost.

Image de green, plants, and statue

Jsem jen střípkem v životě jiných ale jiní jsou mou rovnicí, do které vkládám svoje vlastní úlomky. Na nich závisí a díky nim stále funguje můj svět.
Pro ně jsem rybkou v oceánu, pro mě jsou oceán, moje životní prostředí a můj vzduch, ale ten oceán se poslední dobou zmenšuje, až z něj jednou zbyde zahradní bazének.

Udusím se nafouknutou gumou pozornosti, bez které nemůžu být. Pozornosti, která je limitovaná vteřinami, místy, okolnostmi, a rozmary jiných lidí.

Namísto svobodného obzoru mne bude do kostnatých boků tlačit hrana onoho bazénu, přestanu jíst, abych se přizpůsobila jeho velikosti. Přestanu spát, abych nepromeškala okamžik pozornosti. Jestli se probudím do dne, kdy nejsem pro ostatní, nemá ten den smysl. Vytrhnu ho z kalendáře a bude tam prázdné místo. Nebo pět.

Sžívám se sama se sebou a je těžké se vyplést z vlastní poraženosti. S hlavou vzhůru přiznávám, že mě moje pocity drží pevně semknutou jako nějaká popínavá rostlina.

A pak je mi vždy na chvíli líp.