oduševnělé řeči

It all moves on

19. srpna 2013 v 14:10 | g.
Za chvíli už to zas půjde do starých kolejí. Sednem si do lavic, budem francouzsky žvanit o nějakých nedůležitých věcech, opravovat slohovky, jak jsme se měli o prázdninách, abychom dostali "za pět nebo za jedna" a kritizovat neschopnou školní jídelnu. Jako by žádný léto nebylo, tak trochu. Nevím, co si mám o tom myslet.

(ale přece jenom, když jednou uvidíte něco takového, nezapomenete, ani kdybyste chtěli. Norsko '13)))

Normálně píšu a píšu, pořád mám něco na srdci, a teď mi to přijde celkem absurdní. A vlastně se doteď nemůžu rozhodnout, jestli si to prostě vše nechat pro sebe v bezpečí kostkovanýho papíru a poznámek v mobilu, nebo jestli s tím vyjít na světlo a prostě psát, i když to nikomu nedává smysl. Jestli anonymně, nebo "tady jsem, takhle se jmenuju a tohle píšu, ať to klidně všichni ví!". Jestli Norsko nebo Česko. Antropologie nebo astronomie /ano, už teď přemýšlím o univerzitě/. Tolik otázek, odpovědi jako by ulítly někam po větru. A vždycky, když se najde člověk, který mě motivuje udělat si v hlavě pořádek, a vlastně mi tím nevědomky pomáhá, zmizí zas ze dne na den pryč.


Tak stojím na balkoně, fotím měsíc a myslím na něj. A na všechny ostatní, tolik naivních momentů, když jsem si myslela, že jsem ho konečně našla. No nic, budu "hledat" dál. Ale nějak pasivně, podle psychologů a těchhle odborníků prý není dobrý, když z lidí vyzařuje, že si chtějí někoho najít. Tolik keců a skutek utek.

Takže tyhle konec srpna netrávím zrovna idylicky. Dočítám hromady povinný četby (ale není tak hrozná), píšu a píšu co mě napadne, připravuju se do práce a na život, který začne se školou /trochu jsem toho možná přebrala, to bude - škola, práce, koníčky, hodiny klavíru a nauky a ještě čas na kámoše (ale jejich počet se teď taky zredukoval, takže pohoda)/, uvidíme, jestli to aspoň do pololetí přežiju, ale stejně jsem nikdy nebyla zvyklá kvůli učení nějak moc zabírat :)

užijte si poslední dny,
Em.

dva měsíce.. čeho vlastně?

2. července 2013 v 11:12 | Em
Mám rudý vlasy. Teda vám to může být dost jedno, protože jste mě neviděli ani v mojí přírodní barvě - špinavá blond :D
tak tady

(už zase) znova

22. června 2013 v 18:13 | Em
Předěla jsem to tu aspoň tak, aby se na to dalo koukat. A doufám, že věci, co mám v plánu přidávat se budou dát číst. Opravdu upřímně vám radím neklikat na rubriku se starými články, mohla by to být vaše poslední návštěva tohoto blogu. Dřív jsem psala trochu jinak, naivněji, měla jsem míň inspirace a bůhvíproč většina z toho začínala jako nějaké zvláštní představování hlavní postavy.

Do příběhů se teda radši moc nevrhám. Poslední dobou mě víc zaujalo básnění, teda to, čeho jsem v této oblasti já schopná :D Většinou je to pocitové, záleží na tom, co se mi zrovna honí hlavou a nikdy nepíšu, když necítím, že je to třeba. Prostě nemůžu, je to pak o ničem, smysl uniká a já přemýšlím desítky minut nad jedním veršem. Většinou se do toho pustím až když mám v mysli nějakou přestavu a pak to jde samo. No, to ještě budete moct posoudit.

Taky ráda čtu, tak se tu možná objeví pár recenzí.
A ráda filosofuji o všem možném, takže ńa to taky upozorňuju.

Brzo můžete očekávat nával mých výtvorů a "výpisů". :)
 
 

Reklama