rýmující se slova

tři méně šťastné

9. února 2016 v 19:45 | Marjane
I am
the lamest girl that ever fell for you
I hope you'll find the strength to forgive me that.
Image de anime, love, and cute
chyť mě
a nepouštěj
do oknen padají kameny
jako slzy když stojím a zároveň odcházím
před tvým domem
Image de manga, anime, and boy
Vodka s džusem
A moje povlečení
ano, dostanu ho všude
Absence tvých slov jako polámané větvičky
co bodají do zákoutí, kde
se zrodila euforie.
Miluju tě a neznám sebe
a něco ve mně si přeje
aby to bylo naopak.

Psaní v metru v zeleném svetru

9. ledna 2014 v 23:57 | Em
Už dlouho jsem nepřidala něco aspoň trochu slušně zrýmovaného. A dneska, zrovna v metru, mě začaly napadat myšlenky, týkající se.. no prostě někoho. Vtip je v tom, že se skoro neznáme. A jestli u mě něco jistojistě platí, tak to je, že

poznám, že v tom už pěkně lítám, když o něm začnu psát verše


a já začala dneska. Ani jsem tomu nějak moc nevěnovala pozornost, ale moje skvělá kamarádka tuhle nestálost okomentovala asi těmito slovy: "Víš, tebe asi baví se zamilovávat, trápit se otázkami, jestli něco cítí on, psát o něm básně... a pak, když k něčemu směřuje, ho odkopneš." Naneštěstí má pravdu. Ale nemyslete si, že s tím nebojuju :)

Proč nedokážu já vykouzlit na tvé tváři úsměv
když jdeš kolem mě koukáš se spíš smutně
Roztavím se brzy ze vší nejasnosti
A když tě vidím s jinou, závistí křupou kosti

Jedna jízda společná by stačila
aby dlouho řešenou záhadu objasnila

Vyhýbáme se však
a ztrácíme kontakt
Cítils někdy něco,
třeba jenom náznak?

*tou jízdou se opravdu myslí MHD :D (jen pro objasnění, to je děs, že mě napadá, že by vás to napadlo :D)

You are my motivation

29. října 2013 v 13:42 | Em
Ahoj, po dlouhý době

mám teď tak trochu chaos, ve větší míře než obvykle, a to ve všem, ale už je pomalu na ústupu.
Mám takový pošahaný období, kdy přemýšlím snad úplně o všem a připadám si občas jako děcko, který na svět hledí úplně poprvý a mnohým věcem se diví.
Ale teď mám ty prázdniny tak si takovej lehkovážnej přístup dovolit můžu. A potom hup na operaci /nuffin cerious, jen osmičky/.. konečně bude čas na povinnou četbu! :D

A zatím jeden můj velmi krátký "básnický" výtvor.. kdyby to někdo nepochopil, poslední verš je obsahem toho obrázku a zároveň ho ten obrázek nahrazuje.. jak ženiální, ha!

Mám tě plnou hlavu
vyčuhuješ z davu
Dvěma nám spolu je fajn

Užívejte si prázdniny,
těšte se na kopu dalších pseudopoetických výmyslů
Em

Pro tuhle nemám název.

23. července 2013 v 23:19 | Em
tak jsem si řekla, že nechat tady jedinou dost starou "báseň", z dob, kdy jsem myslela a psala jaksi jinak, by byla škoda. Udělala jsem si v těch hromadách trochu pořádek, protože je píšu všude, kam mě napadne a občas sem nějakou hodím. Většina z nich, třeba i tahle je o konkrétním člověku.
On, jedno rande, jedno objetí, všechny ty úsměvy a sliby. A pak se to všechno vypařilo, jako by pominulo nějaký letní kouzlo a ten horký vzduch a všechno.. bylo to tam. Jen malý připomenutí, jaký to bylo, když šlo všechno skvěle. Nijak jsem ji nenazvala, myslím, že i tak vypovídá, co má.

Chybí mi
a moc
Bez něj
i noc
je temná
a děsí mě
Jsem sama
nevinně
vzpomínám
Co nebylo
Je to jak sen
něco už zakrylo
Tvou tvář
co říkal jsi
je vzdálené
A marně si šeptám
nespěchej
Není kam,
dýchej.


krásná bouřka z balkonu - hodí se to k tomu.

Za komentáře a další poznámky budu ráda, klidně se připojte, jestli máte podobnou zkušenot.
Em

Tep, tlukot a motýli v břiše

25. června 2013 v 21:14 | Em
Pokud jsem nějaký svůj výtvor neopomněla, tak tímhle to pořádně začalo. Někdy před rokem. Psaní z intuice, ne z nutnosti. Jeden nudnej tíživej večer, vzduch se zdal být příliš težký a atmosféra nepříjemná. Přepsala jsem ji přesně tak, jak byla původně, bez úprav /i když se mi teď zdá trochu kostrbatá/. Však ono je to asi poznat.
(Budu ráda za ohlasy všeho druhu, kritizujte dle své vůle, zdůvodnění nebo rady ocením.)

Černočerná tma
víří mé myšlenky
Probudiv se ze sna
zapisuji vzpomínky

Jaké to kdysi bylo
ale to se vrátit nedá
Všechno už pominulo
a do černočerné tmy spadá

Nenávist je lepší než lhostejnost
a horší než láska
Někdy je lepší opustit mírnost
třeba když srdce praská

Na vše je lék
jen ten na zapřenost neznám
Zpoza teplých dek
výraz kamenný přiznám
 
 

Reklama